Silný, silnější, nejsilnější

8. března 2020 v 9:06 | Mirek |  Téma týdne

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Dokážu si představit, že existuje hodně píšících, kteří uvádějí jako svůj nejsilnější zážitek narození dítěte. Zejména ženy, které mají problémy s přirozeným otěhotněním, a jak se říká "tikají jim biologické hodiny". Existuje sice umělé oplodnění - tzv. "dítě ze zkumavky",nebo adopce a pod., ale krev není voda a vlastní je vlastní. O to větší je možná nával štěstí, že se to podaří a dokonáno jest.
Já nemohu soudit, jelikož v té době se do porodnice nesmělo. Mužové stáli pod okny oné budovy s kytičkama nebo bez (protože na pokoj květy nemohly), koukali nahoru a křičeli různé vzkazy a blahopřání.
Manželka mě budila asi ve 4 hodiny ráno, že už to na ni asi jde. Ptal jsem se jestli jí už odtekla plodová voda (byl jsem strašný odborník - mé první dítě), když řekla, že ne, tak jsem odvětil, že ještě počkáme, až půjdu do školy a že pak zavolám sanitku. Jak řekli, tak udělali. Pak jsem dopoledne hledal telefonní budku - automat, abych našel, kam manželku odvezli. Obvolával jsem nemocnice a nikde nikoho takového neměli. Pokud si to dobře pamatuji, tak nakonec přiznali, že ji mají na "Fifejdách".
S kamarádem jsme jako překvapení montovali vodovodní připojku k nové automatické pračce TATRAMAT. Přitom jsme kouřili, pili(chlastali) a jedli tresčí játra s cibulí. Když manželka přivezla naše miminko, tak to v bytě vypadalo jako v hašišovém doupěti. Než přijela na revizi a kontrolu babička - tchýnička, tak žena stihla uklidit a vyvětrat. A pak přišla ještě porodní bába a pak jsem přišel JÁ, hrdý zploditel. Jelikož jsem vidět to naše mimi poprvé, tak jsem neomaleně prohlásil, že je nějaká vrapatá, scvrklá a fialová.
Jako většině normálních mužů tak i mě voní benzín, nafta, kerosin, ba i výfukové plyny a jsem u vytržení, když to dělá brrrm, brrrmb.
Takže teď přijde ten můj nejsilnější zážitek.
Poté, co jsme se jako mladí dostali poprvé k moři, nejprve do Bulharska, pak do Jugoslávie, a následně na Mallorcu, tak se nám splnil sen. Kanárské ostrovy. Tehdy, když se to řeklo, tak všichni otevřeli ústa a ani nevěděli kde to je. Dne už to zevšednělo a je to skoro jako za humny. Tehdy se nám pět hodin letu zdálo strašně dlouho. Letěli jsme poprvé na jeden ze čtyř ostrovů, na větrný ostrov Fuerteventure. Jsou tam písečné duny i rozervaná bouřlivá pobřeží, kde byl zákaz koupání (místní hoši tam serfovali).
Půjčili jsme si terénní čtyřkolku Jeep Wrangler, s odkrytou plachtou. Projeli jsme všechna tajemná a téměř nepřístupná místa, včetně jedné odbočky, kde bylo napsáno, že je tam zákaz vstupu, že je to vojenský prostor. Jenže bývalý, protože tam někteří jezdili. Dojeli jsme na pobřeží a tam jsme viděli něco, co nám úplně vyrazilo dech. Vrak parníku American Star. Respektive jen jeho polovina - přední část. Mám na FCB titulku s mou maličkostí - doslova.
Když jsme se tam vrátili za rok, tak už tam, nebyla, moře si ji vzalo. Údajně na ostrově není rodina, kde by doma neměli z lodi nějakou památku - suvenýr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blondýna blondýna | Web | 8. března 2020 v 10:03 | Reagovat

Moc krásný článek o tom, jak vnímá muž celou anabázi od početí po porod.
Sice jste s námi nebyli v té porodnici, vlastně jsem potom ani neprahla, ale včetně toho prohuleného bytu, to u nás bylo jako přes kopírák.
Stejně jako vnímáš ty Kanáry, pro mne to bylo neuvěřitelné, navštívili jsme Grand Canarii a nezapomněla jsem.
Mirečku, krásné dny, doufám, že vdechuješ do plic jarní kyslík :-)

2 B. R. B. R. | E-mail | Web | 8. března 2020 v 10:27 | Reagovat

Krásný článek, já byla atakto u vytržení, když mi mamka na gymplu, přestože zrovna byla bez práce, zaplatila zájezd do Anglie, kterou jsem ovlivněna četbou Jane Eyre prostě musela poznat. A od té doby je to pro mě totální srdcovka a ráda se tam vracím :-) pro mě bylo takovým "vrakem" pobřeží Doveru...

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. března 2020 v 11:44 | Reagovat

Jen technická - pračka TATRAMAT... :-D
Taky jsem ji měla.

4 Jitka Jitka | E-mail | Web | 8. března 2020 v 11:57 | Reagovat

Svého času byl problém dostat příslib a odjet do Jugoslávie natož na Mallorku. To jsi musel jet nejspíš až po revoluci. Před ní tam mohli jen papaláši.

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. března 2020 v 11:59 | Reagovat

Já to úplně vidím, jak tam dva chlapi zapojují tu tatramatku, myslí si, jak usnadní ženě život, až se vrátí z porodnice a přitom zapíjejí prvorozené a pomalu mění byt na hašišové doupě :D :D

6 - - | E-mail | Web | 8. března 2020 v 12:10 | Reagovat

Super článek, miminkovská část pobavila, dovolenková část uchvátila. :)

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. března 2020 v 15:24 | Reagovat

Skvělý pohled na mužský pohled na věc! :-D

8 MirekČ MirekČ | Web | 8. března 2020 v 16:22 | Reagovat

[3]: Překlep, díky, opravím.💋

9 Eliss Eliss | Web | 8. března 2020 v 16:40 | Reagovat

To je moc pěkný článek, někdy bych chtěla mít na některé věci mužský pohled 8-)

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 9. března 2020 v 12:35 | Reagovat

Není snad mužskej, který se při zrodu potomka neopije. :-D
Zážitek s vrakem slavného parníku je super a suvenýr je vzácnost, která se nyní bude určitě dědit. :-)

11 MirekČ MirekČ | Web | 12. března 2020 v 11:34 | Reagovat

[1]: Simonko, náhodou, já jsem manželce poctivě, pravidelně natíral bříško olejíčkem, takže nemá žádné strie (narozdíl ode mne). :-D
Těším se, až už vyrazím ven, ale u nás je pořád jako v ledničce, 0 - 4°C. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama