Březen 2020

Je tam nebo není?

29. března 2020 v 12:21 | Mirek |  Téma týdne

ZAVŘENO

Počítám dobře, když si myslím, že toto TT bylo zvoleno v závislosti se současnou situací, kdy je kvůli pandemii COVID - 19 zavřeno téměř vše? I když se již něco rozvolnilo (např. galanterie a myčky aut), tak si myslím, že bude hůř a dojde k další restrikci a k prodloužení karantény.
Jak jsem starý, tak s manželkou čumíme na televizi jako puci. Nečekali jsme ani ve snu, čeho se ještě dočkáme a co ještě nezažijeme.
Chci se ale vrátit do doby porevoluční, kdy začla malá privatizace a probíhaly holandské dražby. Říká se, že je pochopitelně ovládli ti co měli prachy, a to údajně byli veksláci, zelináři, řezníci, atd.-..Tlačili cenu co nejníž. Obchody a provozovny pak pronajali a postupně se ziskem prodali. Byla to doba nepodobná zlaté horečce na Klondiku a řece Yukon. Pak se boom trochu uklidnil, jenže bylo mnohé jinak. Lidé začali být zmateni, protože tam, kam byli zvyklí celý život chodit bylo najednou úplně něco jiného a dosti často jsme naráželi na nápis: ZAVŘENO, nebo PRODEJNA K PRONAJMUTÍ. Měnily se nejen vývěsní štíty a majitelé, nebo provozovatelé, ale i sortiment. To co bylo už není a to co bylo tady je úplně jinde. Bylo těch změn tolik, že je to hrubě nad rámec nejen tohoto článku, ale celého blogu.
V menší míře to probíhá stále. Snažil jsem se v průběhu let tyto změny zaznamenávat.
Můžu sem tedy dát několik odkazů. Pokud budete mít čas a chuť, tak si můžete počíst a podívat se na obrázky.
Na jedno TT jsem napsal článek v kategorii vážně/nevážně: ZAVŘENÉ DVEŘE.
Věčně zelený případ byla prodejna OVOCE-ZELENINA přímo na náměstí. Moje tchýnička pracovala ve velkoskladu ovoce-zelenina v Ostravě. S naší paní vedoucí a prodavačkou v jedné osobě se osobně znala. My jsme frontu na banány stát nemuseli. Měli jsme tzv. NS-ka, neboli skrojky-odkrojky, půlky, 3/4-ky. Nyní je na tomto místě KAVÁRNIČKA.
Také už tam jednou byly LUSTRY a LAHŮDKY A OBČERSTVENÍ.
Hodně mě mrzelo, že mi jednoho dne zrušili bez náhrady prodejnu ZBRANĚ-STŘELIVO.
Nevím, jestli si můžu dovolit na okraj a na záver zmínit něco málo o politice?
Rád bych totiž některým lidem (vlastně ani nevím zda mezi nás vůbec patří), zavřel hubu. Jmenovitě Němcové a Kalouskovi. Rozvedl bych to, ale ti co mi rozumí, těm to vysvětlovat nemusím a jinak se nechci vystavovat obžalobě.

Vyznání

19. března 2020 v 10:52 | Mirek |  Verše

Vyznání

Zamiloval jsem se tragicky,
do bílého sportu.
Vidím to tak, že navždycky,
do hráček, k čertu!

Líbí se mi, že je to sport bílý
a sukýnky jsou krátké.
Je k němu zapotřebí hodně úsilí,
ale štěstí je někdy vratké.

Máme jednu hráčku,
která má vůli nezměrnou.
Rád bych jí říkal miláčku,
ale vím, že nikdy nebude mou.

Tak čumím s nosem na monitor,
až mě z toho pálí oči.
Jak běhají za míčkem přes celý prostor,
nemohu si pomoci.

Když hraje s Sie Šu-wej i bez
je to na prestižní cenu.
I po vyhraném Wimbledonu je čurbes,
a je to k obrazu mému.

Děkuji Ti Báro,
promiň tu žoviálnost.
Nevím, jak se to stalo,
mám z Tebe velkou radost.

Známe se důvěrně tak napůl,
Ty mě ne, já Tebe ano.
Opatruj si zdraví, ať nejsi vejpůl,
a šťastné každé nové ráno.

Není té svobody moc?

18. března 2020 v 11:32 | Mirek |  Téma týdne

KDYŽ CHYBÍ SVOBODA

O politice se mi moc psát nechce. Ale ono ji nejde úplně obejít. Tak jen na okraj.
Když svoboda čehokoliv chybí, tak je to špatně. Ale stejně špatně je i když je svoboda bezmezná. Všechno má mít své rozumné meze i svoboda a demokracie (ony jsou ta dvě slova v nějaké pevné vazbě). Tak se mi nějak zdá, že dnes je té svobody a volnosti až příliž. Že si každý dělá co chce, což v krajní mezi vede k totálnímu chaosu až anarchii.
Přispívá k tomu přílišná informovanost a desinformace. Když nebyly mobilní telefony a na vesnici byla jedna pevná veřejná linka někde na verandě u sousedů, tak ve městě šířily drby klepny na pavlačích.
Dnes si někdo v Aši prdne a za pár sekund to vědí ve Střelné.
Stále trvám na tom, že blbou náladu dělají novináři. Je jich totiž přehršel a i mnozí z těch slušných, chytrých a poctivých jsou tlačeni do bulváru, jinak by se neuživili. Ten ostatní pleps je na úrovni viz.: FUDr. Petr Fiala, MBA, CSc. Drsc. a spol. Jak ten mohl být rektorem vysoké školy, to nevím. Jestli podle něj je úroveň i ostatních vysokých škol (kterých je mimochodem také hodně), tak potěš pámbů.
Pokud se jedná o svobodu osobní, tak aktuálně můžeme dnes na procházku do lesa. Všechno má své plusy a mínusy. Když to budu chtít trochu odlehčit, tak výhodou probíhající pandemie je např. to, že hospodyňky mohou mít brzy hotový už i vánoční úklid.
Individuálně jsme svobodní natolik, nakolik jsme silní a nemáme strach. Nemáme strach prezentovat své názory veřejně nahlas a i písemně. Pokud si nejsme jisti, co můžeme a co nikoliv, měli bychom si přečíst Ústavu.
Jsme lidé, a proto jsme různí, a to je dobře. Současný školský systém bohužel vede k šedé průměrnosti. Většina nás je dobrých, čili za lidovku - za 3! Ach ta známá Gaussova křivka ...Hlavně, že má někdo jedničku, to znamená, že jsem to dobře naučil a vysvětlil, a nějaká pětka, bohužel někdo nedával pozor. Zbytek je ta většina trojkařů. Např. učitelé se dělí na dvě základní skupiny:
Logotrop je učitel, který je zaměřený na svůj obor, potažmo na vědu. Snaží se vyvolat zájem o svůj obor a předat z něj žákům, co nejvíce poznatků. Jeho obor a výuka je přednější než zájem o samotné žáky, což může vést ke kázeňským problémům mezi tímto typem učitele a jeho studenty, především těmi, kteří o daný předmět neprojevují zájem.
Logotrop by mohl mít průpovídku: "Já jim dám, co si myslí! Já se dělám s přípravama o sobotách a nedělích, opravuju písemky do noci, a oni se na to ani nepodívali!"
Paidotrop je naopak učitel zaměřený na žáka. To znamená, že se snaží studentům přiblížit,
porozumět jim a pokud je potřeba, tak i pomoci. To může vést až k tomu, že snižuje požadavky na žáky, zasahuje do jejich osobního života a je k nim shovívavý, čehož můžou jeho žáci zneužívat. Oba typy učitelů v extrémních formách mohou vést k nežádoucích výsledkům při výchově a vzdělávání žáků.
Paidotrop mávne rukou: "Však on je život naučí."
Málo kdo z rodičů si opravdu uvědomuje, že v základních školách se jedná předevší o VÝCHOVU A VDĚLÁVÁNÍ, a to v tomto pořadí. Takže tíha výchovy leží na rodině.
Jak potom budou dospělí svobodní nebo ne, to se rodí právě v dětství.
Jak budou svobodní jednotlivci, tak bude svobodný celý národ.

Málem jsem to neudržel ...

14. března 2020 v 10:48 | Mirek |  Téma týdne
MÁLEM
Málem jsem to neudržel.
Hodně jsem zhubnul. Nemohu říct až na kost, ale horší bylo to, že příčinou nebyla dieta, ale nemoc.
Idiopatická proctokolitis alias ulcerózní kolitida. Nespecifický zánět tlustého střeva u něhož není jasná a známa příčina. Prostě vás to postihne, a je to. Důležité živiny, nutriční látky, které sníte v sobě neudržíte.
Měl jsem ve stolici krev, takže první co mě napadlo, že mám rakovinu. A měli jsme letět k moři na dovolenou. Praktik mě ujistil, že můžeme klidně odcestovat a až se vrátím, tak mi udělá test a ividíme.
A viděli jsme jak píšu výše.
Byl jsem tak zesláblý, že jsem nemohl vyjít schody.
Jedno pozitivum to ale mělo. Jak se říká každé zlo je k něčemu dobré. Jelikož jsem shodil asi 15 kg. Tak jsem si mohl v Olomouci koupit nádhernou koženou bundu. Když jsem se uzdravil, tak jsem ji už pak nikdy nezapnul. Mám ji dodnes. (kdyby měl někdo zájem ...)
Úspěšnou dlouhou a složitou léčbu jsem završil díky MUDr. Šiškeové z Nemocnice U Svaté Anny v Brně. Existovaly takové klysmatka (asi s kortikoidy), která jsem si zaváděl a měl jsem je v sobě udržet co nejdéle - nejlépe přes noc. Většinou po hodině byly venku.
Do nedávna jsem preventivně užíval Pentasu.
A proč tady sedí téma týdne?
Protože, když jsem šel do práce, tak jsem se ráno několikrát vyprázdnil. Pak jsen sešel po schodech do garáže a uvažoval jsem, zda to udělám, v garáži na podlahu a pak to uklidím, nebo jestli to stihnu vyběhnout nahoru, odemknout byt, stáhnout rifle, odklopit poklop a ...
Musel jsem to dělat teď hned na různých i nemožných i možných místech. Pokud jste trochu cimprlich, tak raději dále nečtěte.
***
Jeli jsme třeba půjčeným autem po ostrově Mallorca a kdo tam byl, tak ví, že tam u nádherných rovných silnic nejsou žádné "křaky", jako u nás. Tak nezbývá než svítit zadkem na projíždějící. Někteří blikali, jiní troubili. Myslím si, že ne, že by vyhrožovali a upozorňovali, spíš byli pobaveni.
Na pláži to bylo také záživné. Manželka se ptala dcery: "Kam šel taťka." Odpověděla: "Do buše." Od té doby se to stalo rodinnou hláškou.
Když jsem řídil a jezdil po Česku, tak jsem také složitě hledal vhodné "místečko". Dobrý tip býval u řeky pod mostem. Jednou (a za to se dodnes stydím), jsem udělal hnědý řídký kopeček ve skrytu autopusové zastávky. Když jsem pak ještě jezdil někdy kolem, tak jsem si říkal, jestlipak to tam ještě je?

Silný, silnější, nejsilnější

8. března 2020 v 9:06 | Mirek |  Téma týdne

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Dokážu si představit, že existuje hodně píšících, kteří uvádějí jako svůj nejsilnější zážitek narození dítěte. Zejména ženy, které mají problémy s přirozeným otěhotněním, a jak se říká "tikají jim biologické hodiny". Existuje sice umělé oplodnění - tzv. "dítě ze zkumavky",nebo adopce a pod., ale krev není voda a vlastní je vlastní. O to větší je možná nával štěstí, že se to podaří a dokonáno jest.
Já nemohu soudit, jelikož v té době se do porodnice nesmělo. Mužové stáli pod okny oné budovy s kytičkama nebo bez (protože na pokoj květy nemohly), koukali nahoru a křičeli různé vzkazy a blahopřání.
Manželka mě budila asi ve 4 hodiny ráno, že už to na ni asi jde. Ptal jsem se jestli jí už odtekla plodová voda (byl jsem strašný odborník - mé první dítě), když řekla, že ne, tak jsem odvětil, že ještě počkáme, až půjdu do školy a že pak zavolám sanitku. Jak řekli, tak udělali. Pak jsem dopoledne hledal telefonní budku - automat, abych našel, kam manželku odvezli. Obvolával jsem nemocnice a nikde nikoho takového neměli. Pokud si to dobře pamatuji, tak nakonec přiznali, že ji mají na "Fifejdách".
S kamarádem jsme jako překvapení montovali vodovodní připojku k nové automatické pračce TATRAMAT. Přitom jsme kouřili, pili(chlastali) a jedli tresčí játra s cibulí. Když manželka přivezla naše miminko, tak to v bytě vypadalo jako v hašišovém doupěti. Než přijela na revizi a kontrolu babička - tchýnička, tak žena stihla uklidit a vyvětrat. A pak přišla ještě porodní bába a pak jsem přišel JÁ, hrdý zploditel. Jelikož jsem vidět to naše mimi poprvé, tak jsem neomaleně prohlásil, že je nějaká vrapatá, scvrklá a fialová.
Jako většině normálních mužů tak i mě voní benzín, nafta, kerosin, ba i výfukové plyny a jsem u vytržení, když to dělá brrrm, brrrmb.
Takže teď přijde ten můj nejsilnější zážitek.
Poté, co jsme se jako mladí dostali poprvé k moři, nejprve do Bulharska, pak do Jugoslávie, a následně na Mallorcu, tak se nám splnil sen. Kanárské ostrovy. Tehdy, když se to řeklo, tak všichni otevřeli ústa a ani nevěděli kde to je. Dne už to zevšednělo a je to skoro jako za humny. Tehdy se nám pět hodin letu zdálo strašně dlouho. Letěli jsme poprvé na jeden ze čtyř ostrovů, na větrný ostrov Fuerteventure. Jsou tam písečné duny i rozervaná bouřlivá pobřeží, kde byl zákaz koupání (místní hoši tam serfovali).
Půjčili jsme si terénní čtyřkolku Jeep Wrangler, s odkrytou plachtou. Projeli jsme všechna tajemná a téměř nepřístupná místa, včetně jedné odbočky, kde bylo napsáno, že je tam zákaz vstupu, že je to vojenský prostor. Jenže bývalý, protože tam někteří jezdili. Dojeli jsme na pobřeží a tam jsme viděli něco, co nám úplně vyrazilo dech. Vrak parníku American Star. Respektive jen jeho polovina - přední část. Mám na FCB titulku s mou maličkostí - doslova.
Když jsme se tam vrátili za rok, tak už tam, nebyla, moře si ji vzalo. Údajně na ostrově není rodina, kde by doma neměli z lodi nějakou památku - suvenýr.