Dítě - stáří - dítě

2. února 2020 v 9:29 | Mirek |  Téma týdne

Dítě.

Co je to dítě? Toť otázka - položme se na otázku.
Akademická otázka, to je otázka na kterou řečník nečeká odpověď, odpoví si sám.
Když jsem kdysi studoval Pedagogickou fakultu, tak jsme se v nějakém předmětu Psychologie dítěte učili jednotlivé etapy věku lidského života. Už si to přesně nepamatuji. Ale bylo to nějak: novorozenec, kojenec, batole, předškolní věk, školní věk, prepuberta a puberta, adolescence, dospělec. Pak tam byla nějaká krize středního věku a stáří. Vzpoměl jsem si na písničku kterou zpíval Josef Kemr s tím, kdo nás osvobodil od sovětské armády, z té skupiny s divným názvem Pražský výběr, Michaelem Kocábem. Zpívali tam o stáří.
Hodně mě zaujala krize středního věku. S tímto pojmem jsem se dříve nesetkal. Je s tím spojený syndrom vyhoření. Slyšel jsem jeden citát: "Je lepší shořet, než vyhasnout."
Já bych za tu poslední věkovou kategorii stáří ještě přidal znovu dětství. Je to tak, že se říká, že staří lidé jednak teda senilní, jednak jsou sentimentální a jednak vzpomínají na mladá léta.
Vzpomínám si, v této souvislosti, jak jsme jako teenageři si sedávali na klepáče, hráli na kytaru, pod balkonem jsme se smáli huronským smíchem vtipům, až o půlnoci na balkony vycházeli sousedé v nočních košilích a županech a hrozili nám, ať jsme potichu, že nemůžou spát.
Zajímavé je také údobí kolem toho 15. roku věku, kdy tito mladí lidé se vyznačují nekritickým myšlením, nebo naopak možná až příliš kritickým, černobílým viděním. Neví co to je pojem kompromis, neboli konsenzus a jsou strašně spravedliví. Z toho samozřejmě vyrostou protože je časem život propleskne.
Říkali jsme s oblibou, že: "S tebou ta puberta tříská, jako vrata od garáže."
Docela mi připadá úsměvné a malicherné, když se někdo dohaduje o tom, kdy začíná život a ve které fázi počínajícího života je umělé přerušení těhotenství již zabitím nebo vraždou. V podstatě život jednoznačně začíná tím že se spermie spojí s vajíčkem. Tím ten proces začne a jestliže do něj nic uměle nebo přirozeně nezasáhne, tak dospěje ke zrození.
Slyšel jsem takovou poznámku, že když uváděla žena, že ji muž oplodnil a že to dítě je jeho, tak on si sundal ochranu a řekl, že v tom případě se jejich syn bude jmenovat David Copperfield.
Možnosti ochrany a zabránění početí je několik, od té již zmíněné pánské ochrany (neboli gumy, šprcky, Primerosky, a tak dále), po ženskou ochranu takzvaný pesar, jehož technický princip, provedení, je mi záhadou, až po chemickou ochranu, což jsou ty již známé tabletky. Žena pak jeden den tabletku vynechá a je v tom.
Samozřejmě, že jakékoliv tabletky jsou chemie a není to zdravá věc. Třeba já jsem vyloženě agentem farmaceutického průmyslu a ze mě musí mít radost, protože já třikrát denně polykám různé tabletky, tobolky, pastilky, různých barev, tvarů a velikostí po hrstech.
Také můžu říct, že jsem - nebo nejsem poloviční věřící křesťan. Je pravda, že jsem někde zapsán v těch božích knihách u pana faráře, protože jsem byl u křtu a mám dokonce fotky s kamarádem s těmi velkými svíčkami. Ale u biřmování už jsem nebyl, což můj kamarád ano a dostal za to hodinky. Uznávám desatero a ostatní morální zásady, ale je mi s podivem to takzvané, možná farizejství, že údajně tito lidé, kteří jsou věřící mohou praktikovat pohlavní styk, samozřejmě nechráněný jen tolikrát, a tehdy, pokud chtějí počít dítě. Proto mají možná v některých rodinách šest dětí. No, ale pak je teda trošku lituji, že si toho sexu neužijí častěji. Možná to nepovažují za zcela příjemnou věc.

Hodně nemám rád, že se povyšujeme nad ostatní tvorstvo živé říše, jakoby jsme byli něco víc. Je to jen otázka úhlu pohledu a rozlišovací úrovně. Dovedete si představit, že bychom byli takovým mraveništěm a někdo by do nás šťoural klackem, nebo nás rozkopal. To je totéř, jakoby do naši zeměkoule narazil asteroid obrovských rozměrů. Nebo, kdyby taková kudlanka nábožná byla dvakrát větší, než my? Nebo taková muréna, která má dvě čelisti, tu druhou úplně stejně, jako Vetřelec ze slavného filmu.
Takže, jsem moc rád, že jsem opět "jen" dítě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 2. února 2020 v 13:20 | Reagovat

No když to berem takhle... Když by nás někdo choval v kleci h nebo halách.. Vyhsnel má pastvu... Pravidelně dojil.. Dělal s námi pokusy... Hrůza pomýšlet.. Asi to být musí, ale je třeba vyvarovat se toho, kde je to zbytečné a nerozkotavat třeba ta mraveniště a vést k tomu i děti.

2 blondýna blondýna | Web | 3. února 2020 v 6:43 | Reagovat

Mým největším snem je, abych odešla důstojně a nepotřebovala znova plenky.
Stáří v podání současného zdravotnictví, neosobní, nedůstojné a hlavně postavené na dokumentaci, penězích, je velice smutná lidská etapa, která degraduje.
Pokud s ním přichází myšlení dítěte, no co si budeme povídat, ale když mozek funguje, je to velice smutné.
Každé odcházení je smutné, když nazraje čas, kéž by rychle a důstojně.

3 Martin Martin | Web | 3. února 2020 v 11:51 | Reagovat

Já se vyhýbám definicím dítě/dospělý, jelikož okolnosti našeho života z nás dělají v různých letech členy různých škatulek. Někdy si člověk v 15 může užívat puberty a bezstarostnosti života, že mu/jí narostl chloupek tam, kde dřív nebýval, někdy si musí vydělávat na holý život a být "dospělým". Za mě je to prostě relativní.

4 Fukčarinka Fukčarinka | Web | 3. února 2020 v 23:02 | Reagovat

Můj muž a zajímavé,že i moje sestra jsou pro mě zvláštní tvorové. S přicházejícím  věkem se začali nezavie na sobě obávat stáří.
Ono známé každý je tak starý jak se cítí pro ně neplatí. No jo, podotýkám, nemračte se, užívejte života a nemysle na věk, chovat se důstojně,neznamená být páprda 🍀

5 MarijaKes MarijaKes | Web | 11. února 2020 v 10:23 | Reagovat

Mirku, prosím, měl jsi prosbu, kterou určitě splním, když mi napíšeš svou adresu. Napsala jsem ti do zpráv, ale neozýváš se.  Napiš mi na marijakes@seznam.cz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama