Únor 2020

Které desatero?

25. února 2020 v 7:44 | Mirek |  Téma týdne
DESATERO

Jaké desatoro?

To křesťanské Desatero Božích přikázání?
Chodil jsem v některé z prvních "malých" tříd do předmětu Náboženství. Odnesl jsem si z toho toliko, že do třídy vstoupil pán v černé kutně s bílým límečkem, div neměl na hlavě mitru. Pamatuji si ho, protože jsem pak byl u prvního přijímání a mám doma fotku s tou obrovskou, zdobenou svíčkou. (Pak, když jsem mnohem později velice machroval s kamerou a natáčel křest vnučky, tak když jsem couval a couval, tak jsem obrovskou svíčku porazil. Když spadla na studenou kamennou dlažbu kostela, tak se zlomila a držel ji pohromadě jen knot).
Také mi utkvělo v paměti, jak velebný pán kreslil na tabuli Boží oko a potopu světa. Déšť dělal tak nějak kouzelně, že křída dělala po tabuli drrr drrr, drrr a vytvářela čárkovanou čáru. To bylo vody!
Z těch přikázání si pamatuji jen nesesmilníš. Dnes už vím, co to je a nejsem si jist, jestli jsem to vždy dodržoval. Jako většina dětí jsme si hráli i "na doktory", tak nevím?
Vím také, že v těch Božích zásadách je i neber jméno Boží nadarmo, nepokradeš, cti otce svého i matku svou, nezabiješ, ...
Je nad jakoukoli pochybnost, že morální zásady, které by nám měly být vlastní by nám měli navždy a pevně vštípit naši rodiče.
V souvislosti s křesťanstvím mi také nemálo vadí, že jaksi není dovoleno, nebo není doporučováno sebeukájení. A ta jakási zásada, že souložíme jen za účelem, jen a tehdy, když "vyrábíme" děti.
Doba to byla zvláštní, taková schizofrenická a oportunistická. Na třídních fotkách je vidět kolik a kdo všechno měli na krku pionýrské šátky. Dnes jsou mnozí znich fóristé, havloidi, podnikatelé, kapitalisté a milionáři.
Bylo běžné, že v jedné rodině byla maminka věřící, babička chodila pravidelně na nedělní mši a otec měl ostře nabitou pistoli a chodil na schůze, kde probíhala dobrovolně, s přinucením kolektivizace vesnice.
S mým nejlepším kamarádem z dětství se kterým máme společnou fotku z prvního přijímání se stýkáme dodnes a vůbec nám nevadí, že ve věci víry jsme každý někde jinde. On pak šel ještě k biřmování a dostal za to hodinky. Takže já jsem žádné hodinky ještě dlouho neměl. On chodí do kostela pravideně každou neděli "na velkou". Já vejdu do kostela vždy, když kolem nějakého jdu a je otevřený - což nebývá pravidlem. Smočím prst ve svěcené vodě, pokřižuji se a vhodím do pokladničky nemalý obolus.
K tomu, abych v něco, nebo někomu věřil nepotřebuji žádné "aparátčíky".
A vůbec si nejsem jistý že nás víra v našeho jediného Boha zachrání před převrácení na jedinou správnou víru - islamismus!

Už je pozdě!

23. února 2020 v 8:24 | Mirek |  Téma týdne
"CO KDYŽ UŽ JE POZDĚ"

Je už pozdě!

Je to varování pro všechny, klteří si myslí, že se jim to nemůže stát.
Varoval mě svého času prim. diebetologie MUDr. Olšovský z Fakultní nemocnice U Svaté Anny v Brně, že pokud nebudu striktně dodržovat dietní režim a mít dobře kompenzovanou cukrovku, tak přijdou pozdní komplikace diabetu, jako slepota, diabetická neuropatie, amputace nohou, infarkt, impotence a mozková mrtvice. Měl pravdu. Kromě náhlé mozkové příhody (díky bohu) už mám všechno.
Dietní sestra Andrášková mi stanovila denní limit sacharidů na 175 g. (Tímto je všechny do Brna zdravím). Nyní ten limit striktně dodržuji, ale už je pozdě!!!
Používám nyní androidovou apku kalorické tabulky a pomocí nich se snažím dodržovat systém stravování a také jej trochu modelovat.
Jsou, ale věci, které se dozvíte až posléze a tehdy vám ani nedochází.
Absolvoval jsem edukace v Lázních Luhačovice, a několik rekondičních pobytů v rámci klubu diabetiků Brno. Došlo mi později, např. konstatování, že játra dokáží produkovat živočišný cukr, tzv. glykogen. A jako na potvoru, zrovna v noci, kdy spíte a nic nejíte. Proto, nebo právě proto tak vyskočí ranní glykemka.
S cukrovkou se dá žít plnohodnotný život. Na jednom rekondičním pobytu byla mladá maminka, která měla inzulínovou pumpu a běžně s námi plavala v bazénu. Tehdy to oddělení považovalo za velký úspěch, že se jim podařilo dovést ke zdravému porodu tak silnou diabetičku a chlubili se tím.
Kdyby tak člověk věděl, co ho čeká a znal svůj osud. Snad by se podle toho i choval - snad?
Jestli někdo má rád jídlo a rád debužíruje, tak se dřív nebo později k cukrovce II. typy (tzv. "stařecké") prožere.
V současné době vidím, že nastala renezance bezuhlovodanové diety podle Dr. Atkinse. Říká se jí také bezsacharidová, nízkosacharidová, nebo ketonovka. Držel jsem ji asi před třiceti lety, zhubl jsem za půl roku asi 15 kg. Jenže!!!

Teď přijde velké varování všem, kteří si myslí, že tím vyřeší jejich žravost (ba naopak). Odkaz na můj dřívější článek najdete ZDE.

Bohužel skušenosti jsou mnohdy nepřenositelné.

Příroda - kdo je víc.

16. února 2020 v 10:13 | Mirek
ČLOVĚK VS. PŘÍRODA
Příroda kolem nás a příroda v nás.
Stále říkám, myslím si to a trvám na tom, že nejsme nic víc a nic mín, než součást přírody.
Živé, či neživé, toť otázka.
Jsou určitě, víry, náboženství a přesvědčení, že i kámen má svůj vnitřní svět. Mnohdy je víra víc, než realita a skutečnost. I onen vzpomínaný kámen má nějakou vnitřní strukturu a částice tak malé, že o nich zatím nemáme ani tušení. A mezi nimi existují nějaké vazby, ovlivňují se a jsou v pohybu. Existuje teorie, která říká, že každý systém má tendenci udržovat se v rovnovážném vztahu. Systém je vlastně soustava prvků a vazeb mezi nimi.
Za součást přírody považuji i vesmír. Díval jsem se včera na dokument o raketoplánech. To, co jsem se dozvěděl, bylo pro mě úplé novum a nestačil jsem se divit. Věřím, že mnoho z vás to neví také. První americký raketoplán vybuchl při startu a zahynulo v něm 7 astronautů. Ke stejné tragedii pak došlo před koncem celého projektu, kdy raketoplán shořel v atmosféře při návratu, kvůli poškození ochranného pláště. Zahynulo tak podruhé opět 7 američanů.
Program NASA, který počítal s tím, že raketoplány budou ekonomicky výhodnou variantou cest do vesmíru, tak měl nakahánku. Rusové postavili svůj raketoplám Buran (bouře). Záchrana přišla po rozpadu Sovětského svazu, kdy Ruská federace byla v konci s penězmi a potřebovala dokončit svou orbitální stanici. Došlo ke spojení obou států a podáním ruky v průlezu skončila studená válka. Američané, ale chtěli mít svou orbitální stanici, takže ji začali budovat. Když byla rozestavěná z poloviny, tak došlo právě k oné druhé tragedii. Nakonec je díky spolupráci asi sedmnáctí zemí světa stanice hotová a krouží na nebi kolem nás.
Také rád sleduji televizní pořady o přírodě. Naštěstí jich mám na výběr asi pět, protože v televizi jinak nic moc ke koukání není. Je neskutečné, jak díky dnes velmi pokročilé technice jsou vidět detajly v hodně vysokém rozlišení. Některé příběhy ze života skupin, klanů rodin a gengů nejsou nepodobné naší lidské populaci. Mnohdy se mi zdá, že nás i předčí. Například vrána je údajně velmi "inteligentní". Jedna si rozbíjela skořápku ořechů tak, že ho hodila na přechod pro chodce. Až ho nějaké auto přejelo, tak se hned nevrhala pod kola jedoucích aut, ale počkala si až na semaforu naskočí červená. Mnohdy veškeré chování zvířat svádíme na pudy.
Ale, abych dodržel to vs. z tématu, tak to by nebyl systém, ve kterém by neexistovaly antagonismy. Ale vnitřní i vnější rozpory a jejich vyřešení jsou možná hnacím motorem pokroku a rozvoje. Pokud jde ale o člověka a přírodu, tak to vždy "podělá" člověk.
Na závěr jen glosa. Nechci dát za pravdu hysterce Grétě, ale dnešní zima ve městě Jeseník, je úplně jiné roční období. Takže je možná něco divného v království Dánském....

Dítě - stáří - dítě

2. února 2020 v 9:29 | Mirek |  Téma týdne

Dítě.

Co je to dítě? Toť otázka - položme se na otázku.
Akademická otázka, to je otázka na kterou řečník nečeká odpověď, odpoví si sám.
Když jsem kdysi studoval Pedagogickou fakultu, tak jsme se v nějakém předmětu Psychologie dítěte učili jednotlivé etapy věku lidského života. Už si to přesně nepamatuji. Ale bylo to nějak: novorozenec, kojenec, batole, předškolní věk, školní věk, prepuberta a puberta, adolescence, dospělec. Pak tam byla nějaká krize středního věku a stáří. Vzpoměl jsem si na písničku kterou zpíval Josef Kemr s tím, kdo nás osvobodil od sovětské armády, z té skupiny s divným názvem Pražský výběr, Michaelem Kocábem. Zpívali tam o stáří.
Hodně mě zaujala krize středního věku. S tímto pojmem jsem se dříve nesetkal. Je s tím spojený syndrom vyhoření. Slyšel jsem jeden citát: "Je lepší shořet, než vyhasnout."
Já bych za tu poslední věkovou kategorii stáří ještě přidal znovu dětství. Je to tak, že se říká, že staří lidé jednak teda senilní, jednak jsou sentimentální a jednak vzpomínají na mladá léta.
Vzpomínám si, v této souvislosti, jak jsme jako teenageři si sedávali na klepáče, hráli na kytaru, pod balkonem jsme se smáli huronským smíchem vtipům, až o půlnoci na balkony vycházeli sousedé v nočních košilích a županech a hrozili nám, ať jsme potichu, že nemůžou spát.
Zajímavé je také údobí kolem toho 15. roku věku, kdy tito mladí lidé se vyznačují nekritickým myšlením, nebo naopak možná až příliš kritickým, černobílým viděním. Neví co to je pojem kompromis, neboli konsenzus a jsou strašně spravedliví. Z toho samozřejmě vyrostou protože je časem život propleskne.
Říkali jsme s oblibou, že: "S tebou ta puberta tříská, jako vrata od garáže."
Docela mi připadá úsměvné a malicherné, když se někdo dohaduje o tom, kdy začíná život a ve které fázi počínajícího života je umělé přerušení těhotenství již zabitím nebo vraždou. V podstatě život jednoznačně začíná tím že se spermie spojí s vajíčkem. Tím ten proces začne a jestliže do něj nic uměle nebo přirozeně nezasáhne, tak dospěje ke zrození.
Slyšel jsem takovou poznámku, že když uváděla žena, že ji muž oplodnil a že to dítě je jeho, tak on si sundal ochranu a řekl, že v tom případě se jejich syn bude jmenovat David Copperfield.
Možnosti ochrany a zabránění početí je několik, od té již zmíněné pánské ochrany (neboli gumy, šprcky, Primerosky, a tak dále), po ženskou ochranu takzvaný pesar, jehož technický princip, provedení, je mi záhadou, až po chemickou ochranu, což jsou ty již známé tabletky. Žena pak jeden den tabletku vynechá a je v tom.
Samozřejmě, že jakékoliv tabletky jsou chemie a není to zdravá věc. Třeba já jsem vyloženě agentem farmaceutického průmyslu a ze mě musí mít radost, protože já třikrát denně polykám různé tabletky, tobolky, pastilky, různých barev, tvarů a velikostí po hrstech.
Také můžu říct, že jsem - nebo nejsem poloviční věřící křesťan. Je pravda, že jsem někde zapsán v těch božích knihách u pana faráře, protože jsem byl u křtu a mám dokonce fotky s kamarádem s těmi velkými svíčkami. Ale u biřmování už jsem nebyl, což můj kamarád ano a dostal za to hodinky. Uznávám desatero a ostatní morální zásady, ale je mi s podivem to takzvané, možná farizejství, že údajně tito lidé, kteří jsou věřící mohou praktikovat pohlavní styk, samozřejmě nechráněný jen tolikrát, a tehdy, pokud chtějí počít dítě. Proto mají možná v některých rodinách šest dětí. No, ale pak je teda trošku lituji, že si toho sexu neužijí častěji. Možná to nepovažují za zcela příjemnou věc.

Hodně nemám rád, že se povyšujeme nad ostatní tvorstvo živé říše, jakoby jsme byli něco víc. Je to jen otázka úhlu pohledu a rozlišovací úrovně. Dovedete si představit, že bychom byli takovým mraveništěm a někdo by do nás šťoural klackem, nebo nás rozkopal. To je totéř, jakoby do naši zeměkoule narazil asteroid obrovských rozměrů. Nebo, kdyby taková kudlanka nábožná byla dvakrát větší, než my? Nebo taková muréna, která má dvě čelisti, tu druhou úplně stejně, jako Vetřelec ze slavného filmu.
Takže, jsem moc rád, že jsem opět "jen" dítě.