Červen 2019

Genderové nesmysly

27. června 2019 v 15:41 | Mirek |  Glosy
Genderové nesmysly
Reaguji na článek viz. odkaz.
http://flying-cloud.blog.cz/1901/kam-to-az-dopracujeme-s-genderovymi-audity-a-s-dalsimi-nesmysly
Cituji autorku článku: "Svět by už neměl dovoleno být barevným, protože modrá by diskriminovala ženy a růžová by diskriminovala muže. Propadli bychom se do nudné šedi, která by byla pod neustálou kontrolou auditorů a státem.
Nesouhlasím s neustálou snahou těchto pochybných organizací o ovlivňování podnikatelů - lidí, kteří měli nápad a neměli strach jej prosadit. A nejedná se jenom o genderovou problematiku. Jako příklad bych uvedla nedávný případ s majitelem restaurace, který byl zažalován, protože zakázal přístup dětí do své restaurace, jelikož jsou hlučné. Znovu - je to jeho podnik, jeho idea, a především ZA JEHO PENÍZE.
I kdyby do své zatracené restaurace nechal vstoupit pouze osobu narozenou v roce 1950 a vstupu by stáli nabušení vyhazovači požadující občanský průkaz, je to čistě problém majitele restaurace. Jeho. Problém. Když do svého podniku budu přijímat jenom ženy, bude to taky jenom můj problém. Nebudu chtít nikoho diskriminovat, bude to moje podnikatelksá idea." Konec citátu.
Je mi silně proti srsti, že bych měl chodit ve veřejných objektech na WC společné pro muže a ženy. Už dost na tom, že se z vedlejší kabinky ozývají zvuky neklamně svědčící o porno rychlovce heterosexuálního páru. Prostě je to lidský a není to vždycky a není nic horšího než rozdělat a nechat tak. Jako muž jsem schopen přimhouřit obě oči a závistivě se pousmát.
Už tak mi vadí, že jsou teď ty moderní kabinky dělané tak fórově (asi je vysoutěžila firma s nejnižší nabídkou) , že je k sousedovi vidět na nohy a na hlavu, o zvucích nemluvě. Je docela možné, že se najdou individua, které to vzrušuje. Ale třeba ve škole, kde je v řadě kabinek jedna vyhražena kantorovi, zamyká se a klíč visí ve sborovně, tak neutrpí náhodou autorita učitele, když vyjde z kabinky zároveň se žákem poté, co ho stihla hlučná ratibořská? V jednom nejmenovaném krajské městě čuměla s prominutím "hajzlbaba" ve veřejných záchodcích na muže čurající ve stoje u žlábku s naasfaltovanou stěnou.
Pisatelka zmiňuje "znamenalo by to, že i v dolech by bylo 50% horníků a 50% hornic" - viděl už někdo z vás někdy hornici, takové slovo ani neexistuje. Můj děda byl havíř a kutal uhlí vleže ve sloji vysoké 50 cm se zbíječkou v ruce.
Učil jsem ve třídě kde bylo třicet děvčat oboru prodvač-ka a jeden chlapec, podobně tomu bylo u cukrářek. Vnučka chodi Také na střední pedagogickou školu a tam jsou ve třídě samé dívky. Viděl už někdy někdo učitele mateřské školy (leda tak jako tu jitrničku z pohádky Obušku z pytle ven...)?
Připadá mi, že tyhle nesmysly mají kořeny v západní společnosti a v přílišné, pokřivené demokracii. To v čem bychom si měli vzít z "velkého bratra" příklad, to necháme ležet bez povšimnutí a kraviny přebíráme aniž bychom respektovali dějinné a společenské odlišnosti.

Americké dějiny jsou staré 200 let, kdežto ty naše dva tisíce let.

Panelové domy

25. června 2019 v 10:28 | Mirek |  Glosy
Panelové domy
Tyto doslova přehlížené stavby nám věrně slouží již přes půl století. Paneláky nejsou komunistický výmysl, nejsou všechny stejné a nejsou ani nekvalitní či podřadné bydlení.
V panelových domech bydlí čtvrtina obyvatel České republiky.
Tolik na úvod s použitím http://panelaky.info
Mám kamaráda od dětství. Byli jsme spolu u prvního svatého přijímání a pak jsme spolu vypili nejednu štamprličku, nejedno Cinzano, Martini a navštívili nejednou Zimní zahradu, kavárnu Fenix, bar Rubín, Violu, atd. Vyrůstali jsme vedle sebe a spolu v rodinných domcích v příměstské obci. Od šesté třídy jsme se trochu vzdálili, protože otec jako státní zaměstnanec dostal přidělen byt. Nový byt na novém sídlišti, které vyrostlo nedaleko na polích. Dlouho po tom začal pod vlivem rodiny a okolí nazývat paneláky, že jsou to králíkárny. Nejraději bych ho dnes za to nakopal do zadku, ale on už to neříká.
Já jsem ztrávil delší část života v panelácích a kratší v rodinném domku, on to měl a má právě naopak.
Mám pořád v živé paměti ty kontrasty a revoluční změny. Řezání a sekání dřeva, dělání třísek, skládání uhlí, neustálé zatápění, vynášení popela, nahřívání vody na koupání v kotli, koupání jednou týdně v prádelně. A najednou ústřední topení, vana, teplá a studená voda, kuchyňská linka s dřezem, plynový sporák, parkety, výtah, denní odvoz odpadků (na sídlišti nebyly žádné popelnice, ani kontejnery). Jediné malé, dočasné negativum bylo, že se do domů chodilo po prknech a v blátě, takže byly nutné gumáky a přezouvábí se. Nebyly totiž ještě vybudované chodníky, osázená zeleň a budovala se až pak občanská vybavenost.
Dělám tady a teď takového amatérského kronikáře. Nová generace, naše vnoučata a jejich děti musí mít možnost si někde přečíst pravdu. K přihlédnutí k dnešní době a k tomu co se děje v politice, potažmo ve vzdělávání a v deformaci a kroucení historie, nemám důvěru už ani v historické prameny. Kdo ví, co všechno si tam kronikáři přibarvili a upravili k obrazu svému.
Koneckonců si možná také, v návalu nostalgie, minulé roky idealizuji.
Nedovedu si ale přestavit, že by současný režim a vláda dokázali postavit za tak krátký čas tolik bytů. v Ostravě - Porubě a jejich osmi obvodech žije 66 000 obyvatel.