Krmíme ptáčky

3. prosince 2018 v 11:21 | Mirek |  Kde domov můj

Ve vztahu k ptáčkům

V různých etapách našich životů tomu bylo různě.
I podle toho, kde jsme bydleli.
Když jsme bydleli u babičky, kde po dvoře běhaly slepice, tak vrabci byli úhlavní nepřátelé. Byli to zloději, kradli slepicím zrní - pšenici (asi jim hodně chutnala). Děda a strejda (byl o 11 let mladší, než moje mamka) mě naváděli k různým lumpárnám. Tak vymysleli, že se vezme sýto, pod něj se nasype zrní, podepře se kolíkem a na konci provázku jsem na verandě číhal já. Měl jsem ve vhodný okamžik provázkem trhnout a vrabci měli být pod ním uvězněni. Nevím, co by se pak s nimi dělo, protože jsem nikdy žádného nechytil. Jindy mi zase dali do ruky zbraň, vzduchovku na diabolky. Nevím, jestli by to vůbec vrabci uškodilo, ale nikdy jsem žádného netrefil.


Pak jsem bydlel s rodiči na sídlišti v paneláku. Toto období mi ve vztahu ke spěváčkům nic neříkalo.
O prázdninách v Jižních Čechách jsem fascinovaně pozoroval vlaštovky, jak si lepí hnízda ze slin a hlíny a jak krmí mláďata ze zobáčku do zobáčku. Hnízda byly ve chlévě a tam nade vraty byl takový úzký větrací otvor. Bylo úžasné, jak se při té plné rychlosti přesně trefily, že by se za to nemusel stydět ani Petr Jirmus.
Bydleli jsme pak různě. Zase na sídlišti v krajském městě, pak v bývalé jednotřídce na vesnici, pak v malém městě ve vilce a teď v malém paneláčku bez výtahu, v přízemí. Po krmítku jsem vždy toužil a jako správný kutil jsem si hledal návody a plánky na jejich výrobu. Vzpomínám si, že jednou jsem měl budku vyrobenou z papíru - kartonu. Proti dešti byla chráněna nějakými speciálními barvami a laky v několika vrstvách, takže nakonec vyšla dráž, než kupovaná.
Teď máme již několik let budku koupenou od profesionálů z masivního dřeva, která se s námi stěhuje.
Sýkory koňadry a modřinky se "chodí" nasnídat a naobědvat. Je to pěkná podívaná, ale zároveň je po nich na balkoně neskutečný bo**** (nepořádek).
Ještě musíme koupit ty lojové koule, protože máme přímo před oknem šeřík. Jednak se to na něj dobře věší a pak je to také podívaná, zůstane po nich jen ta prázdná síťka.
***
***
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 3. prosince 2018 v 15:36 | Reagovat

Taky krmíme, ale letos je tady nějak málo sýkorek, ale zato vrabců mraky. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 3. prosince 2018 v 19:36 | Reagovat

I my krmíme, ale ptáčky si moc ne vychutnáme. V paneláku jsme si nechali zasklít lodžii, ale na zahradě jsem instalovali krmítko před pár lety. Manžel doplňuje pravidelně, i když to máme na zahradu 7 km. Já občas zajedu autobusem a pak 2,5 km pěšky a nebo když jsem hodně líná, tak se nechám dovézt taxíkem, abych si pořídila pár fotek vesele se krmících ptáčků. Celá zmrzlá je také natáčím skrytá pod třešní.  Kupovali jsem míchanou směs i pro malé ptáčky, ale většinou je jako první vyzuobaná slunečnice a ta drobnější semínka tam zlstávají. Lohové koule mám zavěšené také. Kdybych měla krmítko před oknem, tak se od okna asi nehnu. :-)
Pěkné fotky máš. Moc se mi líbí ta první. :-)

3 Hanka Hanka | 4. prosince 2018 v 23:30 | Reagovat

Bydlím ve městě, velkém a hezkém městě, ale ptáčků ubývá. Mám ve sklepě krásnou budku po svém tátovi, dávno zemřelém, ale budka je nevyužitá, ptáčci tu nejsou. Kdysi bývali, nyní nejsou. Co s tím? ???  ;-)

4 MirekČ MirekČ | Web | 5. prosince 2018 v 7:53 | Reagovat

[3]: Hanko, nabídnout na Bazošu, nebo na Aukru od korunky, nebo za odvoz. :-D

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. prosince 2018 v 15:24 | Reagovat

To je dobře, že se staráš o ptáčky. Já také krmím, doma to moc nejde, tam mi na všechno chodily velké straky a malí se tam báli. Tak alespoň v práci jde dobře přikrmovat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama