Prosinec 2018

TT - 31.12-6.1.2019

31. prosince 2018 v 11:52 | Mirek |  Téma týdne

Láska bolí TT - 31.12-6.1.2019

První co mě napadne, když se řekne LÁSKA, je Jaroslav Marvan a parafráze na jeho: "Co je to štěstí? Můůška jenom zlatá." Já štěstí zaměňuji za láska. Když bychom se pokusili rozebrat to okřídlené heslo z filmu Škola, základ života, mnou upravené, tak jednak štěstí a láska mají k sobě velmi blízko. A muška je malá a poletuje, zvlášť ta vinná, zlaté mušky jsou světlušky, které nám v noci svítí na cestu, ale také nás mohou dovést do bažin.
A pak naivní verš 70-tých let:
Moje láska k tobě tluče,
jako střapec od papuče.

Jednohubky

30. prosince 2018 v 17:16 | Mirek |  Recepty

On to snad ani recept není.

Leda tak pro začátečníky. Je to ale tak notoricky známá věc, že zvláštní je na ní jen to, že je každý dělá jinak a existují tak stovky variací. Jde vlasně hlavně o to, co komu chutná. Subjektivně tak každý považuje ty své za nejlepší a za světový objev. Nejinak je tomu i v dnešním případě. Ochutnal jsem a jsou vynikající!

Starý, dobrý itinerář

29. prosince 2018 v 4:26 | Mirek |  Ich

Navigace jsem měl dvě.

Např. StreetPilot c510 od Garminu.
Obě jsem prodal, protože jsem zjistil, že v chytrých telefonech je modul GPS a Mapy od Google. Jestli jsem udělal dobře nevím, protože všechny bez rozdílu mám někdy chuť prohodit bočním okýnkem.
Dalším faktem je , že jestli se s manželkou někdy pohádáme, tak je to vždy a jen proto, že ona sedí za volantem a já jsem navigátor. Chytne nás amok tehdy, jestliže se suneme ke křižovatce na pomezí dvou jízdních pruhů a ona na mě začne křičet: "Kam mám jet, doleva nebo doprava?" A já špitnu: "Nevím." Pak už vše co následuje jsou jen nepřiměřené reakce.

Zbytečná cesta do Gmündu

28. prosince 2018 v 10:51 | Mirek |  Glosy

V neděli 23.prosince 2018.

Podle informací od rodilé mluvčí měly být obchody v neděli otevřené. Internet hlásal něco jiného. V Rakousku mají být v neděli striktně všechny obchody zavařené, bez výjimky. Ale věřte internetu.
Už když jsme projížděli rakouským územím, tak bylo divné , že nikde ani živáčka.
To, že jste v jiné zemi - státě, nijak zvlášť nepoznáte. Míjíte ceduli s upozorněním, že se blíží státní hranice. Pro nás, členy EU to nic neznamená, protože ke vstupu nás opravňuje a plně postačuje občanský průkaz. Pasy ale stejně sebou vozíme, nějak ze zvyku. Závory, nejen ty reálné zmizely, zůstaly jen opuštěné budovy bývalých strážnic.

Máme doma zvonek

28. prosince 2018 v 9:23 | Mirek |  Téma týdne

TT - A někdo zaklepal na dveře

Vždycky, když v televizi běží ta reklama s podomním prodavačem vysavačů, tak vyskočím, protože tam dali úplně stejný zvuk zvonku, jako máme doma.
Vždy jsme ale zvonek doma neměli. Už si nepamatuji jak zvonil, nebo klepal pošťák, když nesl babičce důchod a do dvora měla branku drátěného plotu. Myslím, že ho už vyhlížela, protože tehdy chodily důchody s naprostou pravidelností. Pamatuji si ale přesně, že vždy dostal do jedné nohy a pak ještě do druhé nohy štamprličku něčeho ostřejšího.

Natrhl jsem jí panenskou blánu

27. prosince 2018 v 22:05 | Mirek |  Vážně/nevážně

Napřed jsem odstranil kryt, který schovával a chránil tu štěrbinu.

Pak jsem jemně zatáhl, ale celá se nadzvedávala. Chtělo jich jít ven několik najednou.
Po zevrubném zkoumání jsem zjistil, v čem je problém. Tak jsem do štěrbiny strčil prst a zatáhl. Ozvalo se lupnutí, jako když se něco trhá. Pak už šlo vše hladce.

Nožovidlička

25. prosince 2018 v 9:48 | Mirek |  Diabetes Mellitus

Slyšeli jste to někdy?

A víte, že to existuje?
Je to tzv. nůž NELSON.
Jelikož jsem takový šílenec přes tzv. "chladné zbraně", tak jsem ho musel mít. Našel jsem si obchod v Anglii, kde ho mají, ale bohužel mimo ostrov neposílají (byl jsem už téměř zaregistrovaný, až jsem narazil na PSČ - ty české neznají Smějící se).

Ježíšek je tu ...

24. prosince 2018 v 3:17 | Mirek |  Ich
Všem mým drahým a váženým blogovým přátelům přeji, aby vám Ježíšek nadělil vše co si přejete, potřebujete a co je nejvzácnější a to je zdraví.

Vánoční cukroví 2018

19. prosince 2018 v 17:03 | Mirek |  Pečivo

Tak máme napečeno.

Letos poprvé, aniž jsme jakkoli přiložili ruku k dílu. Proč nepřenechat takovou práci někomu, kdo má na to talent, vlohy a navíc ho to baví. Tedy ji, Martička není cukrářka, to je přírodní úkaz (přesto, že se vyučila na našem učilišti).

Tip na večeři

19. prosince 2018 v 5:34 | Mirek |  Zelenina

Objevili jsme ameriku

Mraženou zeleninu
Zjistili jsme, že je lepší než čerstvá. Čerstvá je pravděpodobně podtržená (stejně jako ovoce, které dozrává během cesty a v klimatizovaných skladech). Dovedu si představit, co se dělo s potravinami v kamionech, které stály 14 hodin na dálnici D1, když byla onehdy totálně ucpaná. Stalo se nám několikrát, že brabory ze super-hyper-giga marketů byly prokazatelně prošlé mrazem, tudíš znehodnocené.

Nastupující generace

18. prosince 2018 v 0:48 | Mirek |  Se učit, se učit, se učit

Někdo přijde po nás

Nová, mladá, čerstvá krev. Která možná bude mít v nás předcích nějaký malý otisk.
Možná se to o mě ví, možná že ne, že jsem rád fotil.
Jaké malý kluk jsem měl fotoaparát, který se tuším jmenoval Pionýr.
Nic jednoduššího snad neexistovalo. Jen jednou jsme byli v ZOO a já jsem si nevzal foťák. Tak jsme někde koupili takový přístroj na jedno použití, taková papírová krabička, to se jen mačkala spošť a přetáčel film. Pak se to dalo celé vyvolat.


Podivná přátelství - TT

17. prosince 2018 v 11:16 | Mirek |  Téma týdne

Podivné přátelství

Dá se mezi přátelství a kamarádství dát rovnítko?
Čeština je nekonečně bohatá, tak s jemnou nuancí je to totéž. Chceme vyjádřit totéž, jen to jinak řekneme podle toho "jak nám zobák narost", nebo jak jsme doma slýchávali.
Určitý rozdíl je v tom, že kamarád - taky rád a že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje.
Když někdy pozoruji, jak se chovají lidé (zejména paničky) ke psům, tak mi připadá, že to nejsou jejichy přátelé, ale děti. Existuje okřídlené přísloví: "Pes - přítel člověka."


Filety z makrely v rostlinném oleji

15. prosince 2018 v 17:00 | Mirek |  Potraviny

V řepkovém oleji!

Preferujete tento olej, nebo máte raději slunečnicový, nebo lněný?
Obsah plechovky je 170 g, ale pevný podíl jen 102 g, což je poměr 60 % makrely ku 38 % oleje.
Je to skryté zdrařování potravin.
Aspoň, že jsou natolik fér, že to přiznají.

MÉ Vánoce

11. prosince 2018 v 7:04 | Mirek |  Téma týdne

Jak se na svět dívají děti obecně, to je filosofická otázka.

Já můžu jen zavzpomínat, jak jsem vnímal Vánoce já, když jsem byl dítě.
Vzhledem k tomu, že je to již "mnoga let tomu nazad", tak mi v paměti utkvělo samozřejmě jen to hezké. A i kdyby ne, tak jsem vyrůstal v úplné, harmonické rodině, v domě, kde jsem se narodil a kde bydleli i babička s dědečkem. Na té samé ulici byly ještě dva domy, jeden zleva a druhý zprava, takže jsem tam měl kolem sebe ještě dva kamarády, spolužáky. Co víc si přát, že?
Mělo to vliv i na to, jak jsem prožíval svátky vánoční.

Dokovací stanice

10. prosince 2018 v 5:24 | Mirek |  Počítače a vše kolem

Psal jsme v minulém článku o mobilních telefonech.

Když v dubnu loňského roku přišel Samsung se svou vlajkovou lodí Galaxy S8+, tak jsem podlehl pokušení.
Do té doby jsem měl stolní počítač (PC) a jeho velkou bednu pod stolem, kde jsem do ní pořád kopal. Na stole jsem měl velký monitor, takový ten s tím břichem (ještě s elektronkou), který jsem dostal od rodiny a známých k významnému životnímu jubileu. Byl jsem tehdy štěstím bez sebe, ale čas oponou trhnul a stal jsem se tím dětem pro smích. Měl tehdy, na tu dobu ústyhodných 19". Zabíral skoro celý kancelářský stůl. Kromě něj jsem měl ještě na stole změť kabelů od klávesnice a myši a velký foto scanner. Tuto techniku jsem rozprodal. Jelikož jsem blogový psavec, potřeboval jsem aspoň něco, na čem by byl word, nebo podobný textový procesor. A velkou čtecí - zobrazovací plochu na kterou bych viděl.

Vánoce 2018

8. prosince 2018 v 9:01 | Mirek |  Ich

Mobilní telefony II

8. prosince 2018 v 4:09 | Mirek |  Ich

Vývoj pokračuje mílovými kroky

V Československu se první komerční mobilní síť objevila 12. září 1991.Eurotel tehdy spustil ještě analogovou službu NMT. První mobilní čísla tenkrát začínala předvolbou 601, dovolit si je mohlo ale jen pár vyvolených. Tarify i telefony byly totiž v porovnání s dneškem extrémně drahé.
***
Na počátku devadesátých let příliš mnoho zákazníků nepřibývalo kvůli vysokým cenám za mobilní služby (respektive za jedinou službu: telefonování). Tedy alespoň ve srovnání se současnou situací. V roce 1994, tedy tři roky po spuštění NMT sítě Eurotelu, bylo v České republice pouhých 27 500 zákazníků. SIM karty tehdy ještě neexistovaly, čísla byla přiřazena konkrétním mobilům nebo lépe řečeno radiotelefonům. Výraz mobil se ujal až později.

Na cestě - mimo cestu

4. prosince 2018 v 17:36 | Mirek |  Téma týdne

Cesty vedou zpravidla od někud někam.

A proč zpravidla, protože výjimky potvrzují pravidlo. Jsou cesty které nevedou nikam, nebo se my můžeme dostat na zcestí.
Mám neskutečně rád pohádky - ty naše české! Jsem na pochybách, zda je dobře chápou např, angličané, nebo američané?
Líbí se mi tam možnost volby, jsou dvě možnosti, dvě cesty, jedna je snadná hezká, ale ta druhá je těžká a trnitá. Hrdina si vybírá (nevím proč) tu, na které číhá nebezpečí. A nakonec dojde k cíli a vysvobodí princeznu. Ti, kteří si z pohodlnosti, lenosti, nebo strachu vyberou tu snadnou, k cíli nedojdou. Je to podobně, jako v reálném životě.

Mobilní telefony

4. prosince 2018 v 10:56 | Mirek |  Ich

Mobilní znamená přenosné.

Ještě na konci osumdesátých let minulého století, kdy jsme bydleli na vesnici, tak jediný telefon byla veřejná telefonní stanice - telefon (pevná linka), který byl na chodbě jedněch sousedů. V případě porodu nebo vysokých horeček dítěte jste museli natáhnout trencle a utíkat přes půlku vesnice a jejich brankou přes zahradu a bouchat a zvonit, v naději, že to uslyší.
Pak jsme se postupně dočkali drátů a pevné linky až do bytu v prvním patře, kde kdysi bydlel pan řídící jednotřídky (vesnice se přibližovala městu).

Krmíme ptáčky

3. prosince 2018 v 11:21 | Mirek |  Kde domov můj

Ve vztahu k ptáčkům

V různých etapách našich životů tomu bylo různě.
I podle toho, kde jsme bydleli.
Když jsme bydleli u babičky, kde po dvoře běhaly slepice, tak vrabci byli úhlavní nepřátelé. Byli to zloději, kradli slepicím zrní - pšenici (asi jim hodně chutnala). Děda a strejda (byl o 11 let mladší, než moje mamka) mě naváděli k různým lumpárnám. Tak vymysleli, že se vezme sýto, pod něj se nasype zrní, podepře se kolíkem a na konci provázku jsem na verandě číhal já. Měl jsem ve vhodný okamžik provázkem trhnout a vrabci měli být pod ním uvězněni. Nevím, co by se pak s nimi dělo, protože jsem nikdy žádného nechytil. Jindy mi zase dali do ruky zbraň, vzduchovku na diabolky. Nevím, jestli by to vůbec vrabci uškodilo, ale nikdy jsem žádného netrefil.