Zahrajem si cypa?

8. dubna 2018 v 5:35 | Mirek |  Ich

Neboli prší, nebo také "Vole lehni".

Už jsem to dlouho nehrál, takže si to možná nebudu pamatovat zcela přesně.
Vtip byl v tom, že se odhazovaly karty stejné hodnoty (např. osmička na osmičku), ale různých barev, a tím se ta barva měnila.

Vyhrál ten, kdo se jako první zbavil všech karet. Hráli jsme to s žolíkovýma kartama, ale jen od sedmičky nahoru, až po eso (takže jich bylo tuším dvaatřicet). Nejlépe, když hráli kolem stolu 4 hráči. Karty se zamíchaly a ten, kdo míchal rozdal každému postupně čtyři karty. Zbytek karet se odložil na hromádku doprostřed stolu a horní karta se otočila. Hrálo se tak jak se krájí chleba. Cílem bylo zbavit se co nejdříve všech karet. Každý hráč si bral vždy jednu kartu a jednu odhodil. Přitom byly ještě výjimky, kdy sedma znamenala bereš dvě, eso stojíš a dáma mění (jinou barvu si zvolí ten kdo dámu vynesl). Sedmičky a esa se násobily, tzn. třetí sedmička znamenala pro toho kdo byl na řadě, že si musel vzít tři karty. Dalšímy esy se to "stojíš" posouvalo na dalšího hráče. Další dáma si zvolila zase jinou barvu, podle toho, co měl hráč v ruce a byl to jeho zájem. Když karty v kupce došly, tak se znovu otočila a jelo se dál. Vítěz byl ten, kdo se jako první zbavil všech karet.
Ten komu jako poslednímu zůstaly v ruce nějaké karty byl CYP.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 9:24 | Reagovat

To jsem taky hrávala s dětmi, už je to řádka let. Docela jsme se bavili. Název CYP jsem neslyšela, to u nás "nejede". :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. dubna 2018 v 12:30 | Reagovat

Tak to jsme moc nehráli. My spíše žolíky a kanastu, ale jako děti nás táta naučil cigána. To se hrálo myslím na barvy. Karty se rozdaly všechny. Kdo začínal, určil, jaká barva se bude vyhazovat a vynesl kartu hlavou nahoru, druhý ji přebil a zvolal při tom tutéž barvu, ale hlavou dolů. Takže mohl i cigánit. Kdokoli se během hry tedy kdykoli mohl přesvědčit, zda tam opravdu dal tu dobrou barvu. Když byla dobrá, bral ten, kdo se chtěl přesvědčit o pravdě, celou hromadu. Vyhrával také ten, kdo neměl v ruce žádné karty. :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 13:47 | Reagovat

Hrávali jsme žolíky o sirky nejen s kamarády, ale i v našimi-tetou a strýčkem většinou v neděli kvečeru nebo už odpoledne. Na rekreaci jsme hrávali  to šizení. Každý měl v ruce stejný počet karet. Jeden řekl: kule, druhý musel říci  i dát také kule a pod. Když mu je další obrátil a nebyla tam avizovaná karta bral celou hromádku. Obvykle se tak dalo doběhnout. Z počátku dávat "špatné", ale když tam bylo hodně a někdo to obrátil dát tam správnou a bral to ten, kdo to obrátil. Byla legrace, když se někdo vztekal. ;-)  :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 13:48 | Reagovat

No jmenovalo se to Vole lehni... :-D

5 MirekČ MirekČ | Web | 10. dubna 2018 v 3:00 | Reagovat

Ještě byla jedna karetní hra, tu jsme hráli ve dvojici a jmenovala se "vojna".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama