(ne)Stáří

20. února 2018 v 6:40 | Mirek |  Téma týdne

Mládí

Mládí je opakem stáří? Jak se to vezme, je to taková filosofická otázka.
Každopádně jde minimálně o dvě, až tři různé generace, které se na sebe navzájem dívají úplně jinak.
Často se hodně diskutuje o tom, jak jsou tyto generace ve vzájemném antagonismu.


Jsou mladí a staří tak rozdílní? Nebo je to jen odlišný pohled na svět? Co se týká zdraví, tedy stavu té tělesné schránky, tak v tom rozhodně podstatný rozdíl je. Těžko by jste asi hledali mladého člověka s umělou zubní protézou nebo s totální endoprotézou nebo s pokročilou artrozou III.stupně.
Pokud se týká duševní stránky - psychiky, tak tam věk nehraje takovou roli. Ríká se např., že: "Babička je moderní, rozumná, chápavá, rozumí nám mladým, vždy nás vyslechne a dobře nám poradí."
Velkou roli hrají bohaté životní zkušenosti a praxe.
A naopak mladý člověk může být nerudný, starý bručoun se zkostnatělými názory.
Hodně se mluví o úctě ke stáří. Jedna věc je, co se povídá: "Ježíš, tady se zas ti důchodci motají pod nohama, překáží. Postaví se s vozíkem do uličky a půl hodiny čumí na slevu, nebo se ještě postaví dvě drbny a pletou si supermarket s pavlačí, takže se mezi nimi a paletami nedá vůbec projít."
Druhá věc je , jak se pak mladí ke starým chovají. Z pohledu učitele na střední škole musím tvrdit, že dnešní mládež není zkažená. Je taková jaká je doba, jaká je společnost ve které žijí, oni nevisí ve vzduchoprázdnu.
A výjimky jsou vždycky, ty koneckonců jen potvrzují pravidlo. Špatně se mohou chovat i synové ke svým rodičům a na druhou stranu mladá dívka pomůže s nákupem cizí babičce.
Takovým krystalickým příkladem mladých vůči starým je chování v prostředcích hromadné dopravy, zejména v MHD - v tramvajích, autobusech a trolejbusech. Mám namysli místa k sezení. Jeden bonmot říká, že není pravda, že volná místa nejsou, jen džentlmeni už vymřeli. Etiketa praví, že je slušnost pustit staršího člověka a těhotnou ženu sednout.
Proto si na dálkovou dopravu kupuji místenku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 20. února 2018 v 9:27 | Reagovat

Ne nadarmo se říká, že každý je tak starý, na kolik se sám cítí. Určitě v tom velkou roli hraje naše chátrající tělesná schránka. A nemyslím tím jen nemoci, můžeme být zdraví jako řípa, ale při pohledu do zrcadla víme, že víme. :-D Jestliže se chováme zatrpkle a nerudně ještě neznamená, že jsme vetchý osmdesátník, to je prostě stav mysli. :-)

2 MirekČ MirekČ | Web | 20. února 2018 v 10:29 | Reagovat

[1]: Jj, pěkně jsi to napsala, Jaruško.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. února 2018 v 17:41 | Reagovat

Jak už napsala Jaruška, asi závisí na postoji. Někdo je naštvaný bručoun ve 20, jiný je v 65 stále optimista. Samozřejmě, pokud člověku není zrovna dobře, nebude mít stále pusu od ucha k uchu.

4 Vendy Vendy | Web | 24. února 2018 v 12:15 | Reagovat

Dá se říct, že stáří je opotřebované mládí... Po duševní stránce to je rozličné, jsou sedmdesátníci čilejší než třicátníci, unavení životem. Co skutečně vidím na stáří nefér, je fyzická opotřebovanost, která někdy hraničí už s nepohyblivostí a také zdravotní problémy jako takové, včetně psychických stavů, spojených se zapomínáním nebo popleteností. Ale s tím můžeme udělat jen něco málo, trénovat paměť, chodit na vycházky, pracovat na zahrádce, mluvit s lidmi...
Co se týká úcty ke starším, měla by se automaticky předpokládat, ale pokud se starší očividně chová jako vůl, úctu si nelze udržet.
Taktéž mladí, myslím, nejsou až tak spratkovití, jak je obecně v povědomí. Když jsem jezdila do Brna, je to pár let, vídala jsem v šalině celkem bez problémů nabídnout mladými místo k sezení. Těm starším. Dokonce jsem se stala cílem této nabídky i já sama, a přestože jsem jela jen dvě zastávky, s poděkováním jsem nabídky využila a posadila se, už proto, aby ten mladej člověk neměl pocit, že se angažuje zbytečně, a příště se na to eventuálně nevykašlal.
(Což mi připomíná historku mé kamarádky, která si jednou koupila bílou hůl ke smetáku, a když čekala na přechodě, jeden mladík se nabídl, že ji převede, poněvadž se mylně domníval, že je to hůl slepecká. Říkala mi tenkrát, že se v ten moment cítila kapku pitomě, ale přistoupila na jeho hru a nechala se převést, právě z toho důvodu, aby se v příštím možném setkání se skutečným slepým nešprajcnul a nevykašlal se na pomoc. Po převedení mu poděkovala a pak ještě kousek šla s holí mírně před sebou, tak jak to viděla ve filmech. - Ono je lehký přílišným odmítáním ty mladé nebo vůbec ochotné demotivovat.

5 duchodkaevka duchodkaevka | 24. února 2018 v 18:26 | Reagovat

S tělesnou stránkou u nás starších a pokročilých toho už moc nezmůžeme, ale duševní zdraví se ještě tak nějak ovlivnit  dá. Mít své koníčky, přátele, dobrou náladu a nemračit se na celý svět :-)  :-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. února 2018 v 11:38 | Reagovat

[5]: Ty jsi toho jasným příkladem... :-)
Představuju si Tě jako dobře naladěnou, shovívavou a velkorysou holku... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama