Staré věci, škoda vyhodit

30. ledna 2018 v 5:20 | Mirek |  Ich
Nechal jsem se inspirovat článkem http://jezura.blog.cz/1801/suvenyry
Napsal jsem komentář: "Přesně totéž děláme stále a průběžně.
Již třikrát jsme se stěhovali, vždy do menšího a menšího bytu, takže to vlastně byla nutnost. Nazval jsem to čačky-pačky a když se podívám zpětně na ty fotky, co všechno jsme prodali, rozdali a vyhodili, tak se to nechce ani věřit. Ale jsou to jen věci, vzpomínky máme v sobě a ty nám nikdo nevezme."


Poučný je také tento komentář od http://marijakesfoto.blog.cz: "já jsem takto likvidovala hodně věcí po mamince a mnohé jsem za malý peníz prodala na AUKRO. Třeba o gramofonové desky je zájem. prodala jsem jich 260 a vzala si je všechno najednou jedna paní, která je pak třídí a znova nabízí na aukru s dost velkým ziskem, ale to mi nevadí. Já jsem to už neměla na čem přehrát. Šperky, pokud je to bižuterie lze nafotit v jedné hromadě a prodat jako konvolut v příslušné sekci aukra. Někdo totiž bude mít třeba jen zájem o jednu věc, ale kvůli ní koupí všechno. Já jsem tam byla zaregiostrovaná nejprve kvůli koupi starých fotoaparátů, ale to je jedno, jestli prodáváš nebo kupuješ. Jeden profil je na všechno. O starý psací stroj byl zájem v Národním muzeu v Praze také přes Aukro. ty suvenýry by také šlo nabídnout jako konvolut (sbírku všeho možného). Lidi kupují ledacos. Buď si přímo určíš pevnou cenu, nebo dáš cenu s přihazováním"
Knihy jsou samostatná kapitola. Měli jsme jich plnou knihovnu přes celou zeď od zdi ke zdi. Vlastnoručně jsem ji pracně smontoval, protože to bylo "dodoš" - dodělej doma šiklovně z IKEA. Já sám nečtu (tedy myslím knihy jako takové), ale manželka byla svého času čtivec (vždy před spaním, aby se jí zaklížily očička, jak říkala), až si zkazila zrak. Například prodala celou kompletní sérii - sadu Danielle Steel. Nebo jsme udali nějakému studentovi Marxe-Engelse. Většinu jsme prodali do antikvariátu nebo na Aukru nebo na Bazoši.
Z cest si vozíme už jen fotky nebo videa. Měl jsem hodně VHS kazet, které jsem také neměl na čem přehrát. Podařilo se mi zajistit jejich převedení na "flešku", takže se na ně můžeme podívat v PC.
Gramofonové desky máme v úložném prostoru pod postelí a také je nemám na čem přehrát, ale to je taková památka a nostalgie, že se jich neumíme a nemíníme vzdát - zbavit.
Svého času byly v módě takové dělící stěny z poliček, které opticky oddělovaly v obývacím pokoji část jídelní od sedačkovou. Tu jsme měli plnou takových drobností. Také jsme měli na zdech takové mini regálky a na nich miniatury, které kdysi také frčely. To jsme udali jako celek, o to byl celkem zájem. Když se dnes podívám, na ty fotky, tak je mi toho až trochu líto.
Pokud se týká elektroniky, tak máme ještě hifi věž, ale je to víceméně dekorace. Máme šuplík plný MC kazet, ale už je také nepoužíváme. Dnes už i v autech je přehrávač CD. Posloucháme rádio a to nám stačí.
Zvláštní kapitolu tvořil křišťál, byl vesměs po rodičích a prarodičích a bylo to krásně broušené olovnaté sklo. O to nebyl vůbec zájem, ač jsme to nabízeli několik let všude možně. Ale jak já říkám: "Každá ryba má svého rybáře." Tak se i nedávno stalo, sice pod cenou za mrský peníz, ale stejně to leželo ve sklepě.
Prodal jsem například tři generace fotoaparátů od Zenitu, přes Olympus na kinofil po digitální SONY, dalekohled, GPS-ku, stolní PC s monitorem a další ...

Když se to tak vezme, člověk toho potřebuje k životu minimum. S věkem si stále více vážíme těch duševních hodnot a hlavně zdraví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | Web | 30. ledna 2018 v 9:57 | Reagovat

Pěkně napsané. Knihy jsem nabízela do antikvariátu, ale dověděla jsem se že mají zájem jen o staré pohádky a literaturu předválečnou. Velkým oříškem byly obrazy od Josefa Hory, ale i ty jsem nakonec udala. Hartingra jsem nakonec chtěla věnovat našemu regionálnímu muzeu, ale syn si je chtěl do svého nového bytu. nakonec ale žádné obrazy nechce a tak asi skončí v tom muzeu a tam se na ně budeme chodit dívat. Na aukru prodává staré obrazy více lidí, ale jeden pán tam má téměř monopol. Poslala jsem mu fotky jednoho obrazu, o kterém si myslím, že má cenu a bude mít cenu (Gerersdofer 1934) a v domnění, že je onen pán na aukru odborník, jsem se ho zeptala a on to totálně sepsul, že je to mazanice. Krásné obrovské plátno kytice šeříku, olej a realisticky). podobné obrazy tam pán nabízel a pokud vím, tak pro někoho má cenu i rám. Asi jsem byla konkurence. oslovila jsem několik galerií písemně, nikdo mi ani neodpověděl. Zjistila jsem, že Gerersdorfer se prodal předloni v Rakjkousku za slušnou cenu. Nakonec si ho vzal zeť i na protesty mé dcery.  Křišťál jsem si vzala domů, v mé, proskleném sekretáři jsem udělala čistku, protože maminčiné sklo se vyhodit nedá. Prodala jsem jen porcelán, protože tím já se nenadchnu a sběratelů je dost. I my jsme si za život nasbírali dost "krámů". Maminka s tatínkem nic nevyhodili a ještě na všelijakých akcích další krámy koupili a to bychom se v našem bytě už nehli.
Také průběžně snažím eliminovat  naše věci, ale hlavně střízlivě nakupuji nebo spíše nenakupuji. Jako suvenýry si vozím magnetky a to možná někdo pak na aukru koupí. :-D

2 Jarka Jarka | Web | 30. ledna 2018 v 10:55 | Reagovat

Mirku, přišla jsem k tobě shodou okolností od Ježurky a vidím, že ty navazuješ na její článek. Člověk za život nashromáždí strašně moc věcí a byty nemáme nafukovací. Ještě jsme se nikdy nestěhovali, tak nebyla příležitost na třídění tohoto typu, ale já jsem vyhazovací a čas od času udělám po bytě razii a "lapače prachu" letí pryč. Teď už si 3x rozmyslím, než něco koupím a přinesu domů.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 22:06 | Reagovat

Věci, věci, věci... dřív asi měly větší hodnotu než dnes. Dnes se dá všechno pořídit levně, kdykoliv a kdekoliv. Proto už nemá hodnotu. Taky se stále snažím minimalizovat věci v bytě. Jde to, ale pro mne taky docela těžko.

4 Ježurka Ježurka | Web | 31. ledna 2018 v 17:05 | Reagovat

Pravda je, že likviduji pomalu, ale jistě, ale chtělo by to asi víc. Kdybychom se museli stěhovat, letělo by šmahem téměř všechno, i když něco přece jen by zbylo, ale fakt minimum.  Zkusím taky něco někde předat.

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 2. února 2018 v 11:13 | Reagovat

no náš děda se toho zbavuje tak že to dá nám:) takhle jsem přišla ke krásnému svátečnímu nádobí z 50. let a k žárovičkám na stromeček a ty jsou myslím ještě z první republiky protože ty měl dědův tatínek..:-)

no a my se stěhovali 2x - z garsonky do 2+1 a z 2+1 na domek a dost jsme toho vyhodili a já dodnes nechápu jak jsme to dokázali nakřečkovat:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama