Nebojím se ničeho

23. ledna 2018 v 4:51 | Mirek |  Ich

Ale abych se nerouhal.

Částečně jsem životní motto "vytuneloval" tatičkovi Masarykovi. "Nebát se a nekrást".
Ta druhá polovina je jasná, v životě jsem nekradl, nikomu a nic (nevezl jsem z JZD kolečko s navršeným senem a dole schovaný pytel s pšenicí, ani jsem nepřehazoval z fabriky nic přes plot). Jak se říká příležitost dělá zloděje, tak jsem asi tu příležitost neměl (bohužel nejel jsem za pošťáckým autem, kterému by se otevřely zadní dveře a na silnici by vypadl pytel s penězi a já bych ho šel na druhý den vrátit na poštu). Ani jsem nebyl dost velký a ani jsem nepracoval v kanceláři, abych v době kdy nebyl toaletní papír mohl nosit domů "průklepák".


V souvislosti se strachem se hodně mluví, když jde o smrt.
Nevím, jestli už třeba nestojí s napřaženou kosou za rohem? Ale v každém případě jsem měl minimálně dvakrát na mále. Když vás rozřežou rozbrušovačkou, vyndají si srdce mimo tělo, aby se jim to lépe dělalo, pak vám ho po opravě vrátí a sešijou vás sponkovačkou, a trvá to všechno sedum hodin, tak to asi velká sranda není (v této souvislosti patří můj vřelý dík operačnímu týmu Fakultní nemocnice v Olomouci).
A podruhé, když si vzali kus mého těla, už mi ho nevrátili a ani nevím, kam ho dali (to se zase ve Fakultní nemocnici v Ostravě snažili, seč jim síly stačily).
Někdo se bojí bolesti.
Kdo by rád a s chutí chodil k zubaři? Já nemůžu říct, že bych tam šel nerad zrovna kvůli bolesti, mám zřejmě posunutý práh bolesti někam mimo normál.
Jednou v čekárně ortopedické ambulance byla taková tabulka s číselnou stupnicí bolestí od 1 do 10 s popisem, jaká ta bolest je.
Jednou se mě ptali, jestli chci celkovou narkózu, nebo jen dolní část těla. Říkám, jen dolní část, abych slyšel, jak u té operace nadáváte. Smějící se Ale zase ten strach, když se vám snaží tu koňskou injekci vrazit těsně kolem míchy ...a navíc se o to snaží nějaký medik, kterému ne o moc starší doktorka radí, kam to má posunout, jak to naklonit a jak moc přitlačit. Všichni kolem v předsálí operačního sálu v zelených pláštích a s rouškami přes obličej, když v tom tam vrazí týpek v sandálech na boso, v civilu a bez roušky a se všemi se žoviálně vítá. Co nejde vám to, dejte mi tu delší, černou jehlu ...už to je ptám se, to uvidíte až vám ochrnou nohy (byl to nějaký mladý profesor z lékařské fakulty z Ostravy). Od té doby jsem už epidurálku nikdy nechtěl. Nedovedete si představit (já teď ano, protože jsem to zažil) jak je to hnusný pocit, když ležíte na posteli a nohy vás neposlouchají, a pak jestliže se do určité doby nevyčuráte, tak vás cévkují, to je také zážitek z vůně, zvlášť u mužů.
Hodně strachu je o psychice, je to v hlavě, jak se říká strach má velké oči.
Tak je zavřete a na nic nemyslete.
"To bude dobrý, uvidíš, to bude dobrý".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 23. ledna 2018 v 8:43 | Reagovat

Bát se, je asi lidské a nevěřím tomu, že by existoval člověk, který by se nikdy a ničeho nebál. Co se týká doktorů, tak těch se bojím. Ať je to ten s injekční stříkačkou v ruce, nebo se zubní vrtačkou. Brrr, to je ale téma. Raději od něj pryč... :-D

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 14:18 | Reagovat

Bojím se bolesti.

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. ledna 2018 v 18:39 | Reagovat

Tak já se teda zákroků bojí,. Mému tátovi dokonce operovali něco na srdci a také jen při lokálním umrtvení a také říkal, že pěkně nadávali, ale že jim to odpouští, protože on si takto také často ulevoval při veterinárních zákrocích. Já bych se asi nechala uspat, ale měla bych stejně předtím strach, jestli se probudím, i když kdybych se neprobudila, tak by mi to už bylo jedno že?
Lidé, co se nebojí ničeho snad ani nejsou. :-)

4 Eliss Eliss | Web | 24. ledna 2018 v 21:35 | Reagovat

Už jen ta představa té injekce, brr!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama