Srpen 2017

Obyčejný kelímek nestačí

31. srpna 2017 v 10:25 | Mirek |  Maso-uzeniny
Důkaz, že kupujeme očima.
Barva a tvar, to jsou základní atribudy, které vnímáme zrakem.
Vůně a chuť totiž vetšinou (pokud se jedná o balenou potravinu) nejsou znát. Tyto vlastnosti uvnitř obalu jen tušíme a odhadujeme. U většiny běžných poživatin denní spotřeby je nám to jasné od dětství. Jak chutná mléko a chléb víme všichni.
U takové paštiky ju mi to jasné také, pokud se to týká Májky. Pamatuji si na název Sertesmajkrem. Na prázdné plechovce jsme s kamarádem vyškrabali druhé S.
Mnohé nám napoví složení výrobku. Já se třeba hodně zajímám o obsah cukru a tuku. Pro někoho jiného můžou být důležité bílkoviny. Otázkou je, jak reagovat na procenta sádla a vepřových kůží?

Bilbórdy

30. srpna 2017 v 17:55 | Mirek |  Glosy

Ty obří,

mají zmizet ze silnic!
A vyčůraní Češi se brání a zase našli kličku - údajně. Proboha, jen ať nemusíme, jednou uposlechnou a řídit se nějakým zákonem, nebo vyhláškou. Česká státní vlajka prý není reklama. Tak co to je.
Že ty velké reklamní plochy ubírají řidičům na pozornosti je fakt. Zvlášť pokud tam má nějaká strana předvolební leták - agitaci s polooblečenou (nebo polonahou) slečnou.
Jsme národ kreativců, to se koneckonců projevilo na olympijských hrách v Tokiu, odkud jsme si dovezli zlatou medaili v hokejovém turnaji.
Jedné reklamy se to asi nebude týkat, je hluboko v poli u dálnice z Olomouce do Brna a je na ní ten známý orel s doširoka roztaženými křídly.

|30.8.2017|

30. srpna 2017 v 17:31 | Mirek |  Nápoje

Řecký týden v LIDLU

Něco se tam děje. Parkoviště pro postižené je oplocené, vchod je jinde - z boku a vedle něj vyhražená místa pro parkování. Jinak kolem oplocení, něco se tam staví. I uvnitř je jedna stěna nová ze sádrokartonu, na místě kde bylo pečivo.
V Ostravě-Svinově údajně zbourali celou budovu a postavili úplně nový, obrovský Lídl. Velká sláva při otvírání, dávali zdarma zmrzlinu a lidé se zase málem poprali.
My jsme dnes šli účelově pro velké balení - kyblík jopgurtu.
Měli tam ***7*** hvězdičkovou metaxu za dobrou cenu.
My jsme koupili ještě 100% šťávy. Jsou výborné chuti a bez přidaného cukru. Viz etiketa:
***
***
Jen mě napadlo jestli v Německu ji mají ještě lepší?
Ještě jedna podobného ražení.
***
***

Šetřte naše lesy 2

30. srpna 2017 v 8:28 | Mirek |  Poděkování, i ne

Inzulínové pero.

Podívejte se na to množství papíru.
Nešlo by to nějak jinak? Třeba v 21. století pomocí IT?

Máslo

29. srpna 2017 v 8:32 | Mirek |  Glosy

Kdybychom Pomazánkové máslo včas přejmenovali na Máslo Václava Havla, měli bychom od Bruselu pokoj.

Koláč s jablky

28. srpna 2017 v 9:18 | Mirek |  Hotovky

V naší domácnosti to občas zavoní.

Line se všude vůně jemného, mírně sladkého pečiva - buchty.
Já nejsem buchtový, takže mě to obzvlášť nebere, ale ta vůně je až omamná. Tak neodolám a zhřeším.
Naposledy to byl nějaký koláč s jablky, podle již nežijící tchýničky.
Hlavní složkou jsou ty strouhaná jablka (i se slupkou), pak je tam hodně ořechů a rozinky. Jen tak na barvu trochu kakaa. Jinak je tam samozřejmě mouka, dále vejce a máslo (žádná voda, ani mléko). Jablka by měla být taková, ze kterých vyteče hodně šťávy, jinak bude buchta suchá.

Z nouze ctnost

28. srpna 2017 v 9:03 | Mirek |  Hotovky

Uchrtil jsem se .

V Lídlu měli týden XXXl. Jelikož jsem vysazený na uzeniny, tak jsme kopili obří štanglu loveckého salámu. Jelikoš zrovna tento manželka moc nemusí, tak , abych se s ním neudusil, tak jsme udělali špalíčky a dali do mražáku, že si je budu postupně vytahovat a jíst. Nedávno jsme odmražovali mrazák a ejle, lovečák!
Dostal jsem nápad. Oloupal jsem ho a nakrájel na tenké špalíčky. Původně z něj měl být bramborový guláš, ale to by toho byl ještě větší kopec. Tak říkám, použij tensalám, jako by to byla hovězí kliška a udělej klasický guláš.
Jak řekli, tak udělali, jen sme oproti obvyklé zvyklosti použili koření na guláš a grilovanou mletou papriku.
Výsledek vidíte na fotce. Pokud vám vytane na mysl, na jazyk a do nosu vůně a chuť tohoto vyjímečného salámu, tak přesně takový je i guláš.

Papír snese všechno 2

27. srpna 2017 v 12:14 | Mirek |  Politika

Komentář k dědovi tik tak.

Mirek napsal ZDE:
· V armádě jsem byl dva roky. Moc jsme asi stát nestáli, protože jsme měli kovové palandy, nafukovací madračky a spacáky. Pro každého jedna plechová půlskříňka a noční stolek. Celé dva roky jedny maskáče, jedny kanady, bundokošile a mantl. Myli jsme se v kovových žlabech studenou vodou. Topili jsme v kamnech uhlím, zatopilo se až po odpoledním rozkazu a při večerce musely být kamna čisté (vynášeli jsme po schodech ještě žhavý, kouřící popel.
Jedinou technikou v autoparku byly "vejtřasky", "třince" - T805, a osvoboditelské tanky z druhé světové války.
Na měsíčním cvičení v Boleticích nebo na Libavě jsme ve stanech topili buď v "piliňácích", nebo nakradeným uhlím, nebo dřívím z lesa. Na záchod jsme chodili nad vykopanou jámu, kde byly dvě tyčky, jedné jsme se drželi a druhou odháněli vlky.
Dnešní armáda je profesionalizovaná, takže to nejde srovnávat.
· Prostitutky musely mít v občance razítko a napsané, že pracují jako uklízečky, protože jinak to byl trestný čin příživnictví.
S kolegou jsme mohli mít výklopně desky stolů, ráno bychom je vyklopili s rozloženými přilepenými lejstry a na konci šichty zase sklopili, protože jsme celých osm hodin na nic nešáhli. Na oddělení nás bylo sedm, ale práci by zvládli tři nebo čtyři. Šéf nedělal nic, to byla jen administrativně-politická figurka.
· Byl jsem na exkurzi ve vodním díle Orlická přehrada. Prošli jsme ji snad celou až k základové desce. Přál bych všem škarohlídům, aby si ji mohli také prohlédnout, možná by získali jiný pohled na práci "socialistických" projektantů, inženýrů a stavařů.
Jezdil jsem často na výstavbu Dětmarovické elektrárny, která byla svým výkonem v té době také unikátem.
Nebo se zajeďte podívat na vodní přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně. Jezdí se tam kochat autobusy zvědavců, turisté na kolech i pěší.
· Samostatnou kapitolou a vrcholem ignorace jsou posměšky na paneláky. Jako školák jsem bydlel s rodiči u matčiných rodičů v domě, na který za války spadla bomba a polovina ho vyhořela. V obýváku jsme měli kamna "klubky" na koks a v kuchyni Petry na brikety (děda byl havíř). Řezali jsme a štípali dřevo na zátop a uhlí se nosilo v uhlácích do schodů. Když jsme se chtěli okoupat, tak jednou týdně ve studené prádelně a voda se musela nahřát v koupelnovém válci. Prádlo se vyvařovalo v kotli.
Když dostal otec přidělen státní byt v paneláku, tak jsme měli parkety, teplou a studenou vodu, ústřední topení, výtah. Chodil jsem do krásné nové školy.
Paneláky se teď zuřivě zateplují, lidé si v nich modernizují byty.
Všem odpůrcům tohoto způsobu bydlení vřele doporučuji prohlédnout si stránky jednoho mladého kluka Mariána Liptáka http://panelaky.info/
· Existovaly takzvané akce Z, čili zadarmo, dnes by se řeklo občané sobě. Tak jsme si například postavili v obci kultůrák. Na brigády o sobotách nebo nedělích nechodili zdaleka všichni. Dříve byl šestidenní pracovní týden, pak byla jedna volná sobota v měsíci, pak dvě a nakonec všechny. Odpracované hodiny se evidovaly, existoval totiž systém socialistických závazků.
· Jako mladí lidé jsme se s budoucí manželskou starali o aktivity mládeže ve volném čase, říkalo se tomu pionýrský vedoucí. Kdyby náhodou chtěl nějaký rozumbrada diskutovat o škodlivosti jisker a pionýrů, tak vřele doporučuji, ať si vytáhne staré fotky spolužáků z padesátých let na konci školního roku a tam uvidí, kdo všechno tam na krku hrdě nese červený pionýrský šátek. Tatáž osoba má možná doma i fotku se svíčkou z Prvního svatého přijímání. Taková byla prostě doba.
· Na dopravu do školy a zpět jsem měl tzv. měsíční síťovku, na celou síť MHD ve městě, kterou jsem ale mohl používat kdykoliv a kamkoliv. Byla za směšný peníz a byla vázána jen na potvrzení o studiu.
· Pokud se týká zemědělství a výroby potravin, tak se přijeďte podívat k nám do pohraničí. Místní mlékárnu zbourali a na jejím místě stojí Kaufland. Místo zracích sklepů na vyhlášené sýry cihla je minipivovar. Na polích už neroste len. Firma Moravolen Šumperk asi neexistuje, provozovny jsou zavřené, a co dělají tkadleny nevím. Po bělidle možná zůstaly někde jen nějaké chemikálie. Nejezdí sem ani brigády gymnazistů sbírat brambory, protože není co. Místo toho jsou všude jen louky, které buď leží ladem, nebo je dvakrát za rok posekají a trávu zaorají. Dostávají totiž na tento postup dotace z EU. V lepším případě je všude žluto od řepky.
Čtrnáct drobných, ručních, živnostenských pekáren, které nadšenci po sametové revoluci obnovili, zaniklo, protože tady máme na pětníku, kolem náměstí pět supermarketů a pečivo do nich dodávají spřátelené řetězce Penam a Delta pekárny.
· My jsme si z novomanželské půjčky pořídili ložnici, rohovou lavici do kuchyně, koberce, záclony, závěsy, … a z účelové půjčky Škodu 120 l. Nebýt výhodných dlouhodobých půjček, tak by valná část našeho města nebyla zastavěna rodinnými domky typu OKAL. Bezúročné půjčky a mnohdy i nenávratné poskytovali zaměstnavatelé.
· ROH mělo své rekreační zařízení u přehrad i na horách a byly i poukazy na letecké zájezdy do Bulharska k moři.
· K tomu jen dodám, že v Americkém parlamentu tleskali Havlovi proto, že si už představovali, jak se jim naplní jejich kapsy. Marx a Engels se v hrobech vrtí, a říkají: "My jsme vám to říkali!"
· Jen poznámka pro mladé o revoluci. Společenské vlastnictví výrobních prostředků se změnilo na soukromé, zrušilo se centrální plánování, které nahradila neviditelná ruka trhu. Proto je teď celosvětový nedostatek mléčného tuku a cena másla roste.
· My už se Mirku žádné změny nedožijeme, i kdybychom žili sto let, protože národ je nejednotný. Možná polovině současný systém z různých důvodů vyhovuje.

Papír snese všechno

26. srpna 2017 v 9:27 | Mirek |  Glosy

A všechno se dá okecat.

A zdůvodnit, obhájit, ospravedlnit, i za cenu nevinných civilních obětí, jen, ať se proboha použijí zbraně, které se už jednou vyrobily.
Jednoduchý princip militarismu a imperialismu. A dobyté území a jeho cenné energetické zdroje se také hodí, že.

Co se změnilo

25. srpna 2017 v 9:23 | Mirek |  Politika

Stravujeme se ve škole

Zásluhou MNV se v naší škole každý den vaří obědy pro žáky. Chodím tam také a jak rád. Měli byste se přijít podívat jak nám všem chutná. Sníme vždy všechno a někteří větší jedlíci si nechají přidat i dvakrát.
Jídlo je chutné a čisté, na to naše hlavní kuchařka přísně dbá. Všechny pracovnice v kuchyni pracují dobře a s láskou. O slušné chování při jídle dbají naše paní učitelky, které jídlo roznášejí.
Maminky mohou klidně pracovat ve svém zaměstnání, když je o nás tak dobře postaráno.

VLADISLAV TOMAN
5. třída II. Národní školy,
Říčany u Prahy

RUDÉ PRÁVO, 15.dubna 1951

Měly by se vrátit JZD a Státní statky?

24. srpna 2017 v 9:17 | Mirek |  Glosy

Další téma dne k diskuzi posluchačů na Radiu Impulz.

Jednotná zemědělská družstva začala vznikat na počátku padesátých let a říkalo se tomu kolektivizace vesnice. Byla to doslova revoluce. Nikdo nechtěl, aby mu tu jeho kravku odváděli někam ke společnému ustájení. Trvalo to nějakou dobu, než selky pochopily jeho výhodnost. Do té doby se kráva musela dojit ručně, dvakrát denně sedm dnů v týdnu. Hospodář v neděli ráno podojil, hodil do žlabu řezanku, nebo jetelinu, oblékl si sváteční oblek a šel třeba 2 km pěšky do kostela. Z kostela na pivko do hospody a pak rychle domů, protože krávy už bučely hlady.
Ti drobní hospodáři se dali celkem dobře přesvědčit, přesto, že za jednotku (něco jako podíl na společném majetku) byl tehdy směšný peníz.
Horší to bylo se sedláky, protože ti měli velké majetky, polnosti, koně, mlátičku a selky svého pacholka a služku.
Na přesvědčovacích a ustavujících schůzích bylo husto, takže zástupci krajů na ně chodili se zbraní.
Byl to na drobné hospodáře podvod, protože napřed dali bezzemků půdu, takže ševci a kameníci měli své záhumenky a pak jim je vzali. Ne tak docela, protože družstevní princip jim majetky nebral, jen jej museli vložit do JZD.
Po změně vlastnických vztahů po roce 1989 si mohli všichni požádat o restituci, čili navrácení majetku - mohli vystoupit z družstva. Jenže z těch stájí už měli udělané koupelny se splachovacími záchody, obýváky, letní posezení nebo vinárničky a z dvorků zmizely kopy hnoje se spoustou všudypřítomných much. A komu by se stýskalo po té dřině, když v JZD chodily dojičky na směny, měly volné soboty nebo neděle, nedojilo se už ručně a jezdily na výlety, exkurze a v létě k moři.
Ta jednotnost ve zkratce měla také svůj nebetyčný význam, když se nakupovaly kombajny, tak pro všechny stejné a STS-ky si mohly vypomáhat s náhradními díly - například. A nasazovaly se plechové kavalérie podle toho, jak kde postupně dozrávalo obilí.
Můj strejda, bratr od babičky, byl jeden z mála, který se kolektivizaci ubránil a do družstva nikdy nevstoupil. Po rozorání mezí a scelení polností mu to jeho úrodné políčko vzali a náhradou mu přidělili jiné, plné kamení, až na konci vesnice. Jel tam žebřiňákem taženým kravkou snad půl hodiny. A když si vzpomenu, jak o žních si musel domluvit sousedy s kosami, vázala se povřísla, dělaly se snopy a stavěli panáci. Celý den od svítání až do večera, a ráno ještě musel napřed naklepat kosu.
V osmašedesátém to dal do družstva a šel k zedníkům. Na zemědělství ale nezanevřel, do své smrti každoročně jezdil do Českých Budějovic na výstavu Země živitelka, aby se pokochal nejnovějšími výkřiky techniky.
Státní statky byly něco jiného. Ty měly své zaměstnance a majetek byl státu. Zřizovaly se v oblastech, kde by se JZD neuživila, protože tam byly nepříznivé klimatické podmínky. Kopce, pohraničí apod., čili bramborářské oblasti, pěstování lnu, pastevectví atd.
Princi družstevnictví trvá, např. v oblasti bydlení. Stále tady máme SBD a nová bytová družstva vznikají, když chtějí nájemníci paneláku koupit své byty.

Máme i zemědělská družstva, jen to slovo jednotná už neplatí, koneckonců nemáme centrální plánování a působí neviditelná ruka trhu.

Sídliště 9. května

23. srpna 2017 v 10:29 | Mirek |  Kde domov můj

Od západu nikdo nepřijde.

Což znamená, že toto sídliště na okraji města je nejstarším sídlištěm.
Změnilo tvář poté, co kasárna opustila Sovětská vojska. V ubikacích armády je dnes Policie České republiky, Ústav pro postižené a hendikepované děti a v budově bývalého štábu sídli firma Fenix group, a.s.
Bývalý autopark a střelnice se oživují pozvolna. Nikdo neví kde je kolik a jaké munice.
Vlastní sídliště se zuřivě zatepluje a postupně probíhá jeho revitalizace.
Přistavěli nám novou část penzionu pro seniory.
Na kopečku máme kříž a od něj je hezký panoramatický pohled.

Porsche

23. srpna 2017 v 10:12 | Mirek |  Kde domov můj

Daly si u nás sraz legendy.

Komentář není potřeba. Stačí se jen kochat a ani nedýchat.

Kokodákov

23. srpna 2017 v 10:01 | Mirek |  Kde domov můj

Montované domky Nové Strašecí.

Nevím proč, ale začalo se jim říkat kokodákov, asi proto, že to byly takové kurníky. První montované domky z dřevotřísky a hobry, které si lidé stavěli víceméně svépomocí. Přijel jeřáb a za jeden den dům stál.
Pak přišla vlna kvalitních domků z Rýmařova, německý patent OKAL.
Když se podíváte na letecký snímek, tak uvidíte řady řadovek i individuální domků. O rozvoj města se postaraly Rudné doly.
Kostel je z Bukovic. Nad ním je hřbitov, smuteční síň a rozptylová louka.
Hasiči - těžko na cvičíšti, lehko na bojišti.

Něčeho je málo.

23. srpna 2017 v 9:43 | Mirek |  Kde domov můj

Někdo zase našel díru na trhu.

A díru mezi řadou domů na nám. Svobody. Byly tam dříve veřejné záchodky, teď jsou na náměstí v Alkronu.
Co to bude, nikdo neví?
Hasiči mají svůj "stánek" nádherný, ale ti si to zaslouží.
A nakonec, konkurence asi není nikdy dost.

Co je u nás nového.

23. srpna 2017 v 9:28 | Mirek |  Kde domov můj

Máme u nás kebab, nové kadeřnictví a krakena.

Lékárna od divadla se přestěhovala na náměstíčko V Oblouku a název jí zůstal, tak je to takové divné.
Náš pan doktor si postavil novou "polikliniku". Je to tam moc pěkné.
A na náměstí nám přišel Jan Nepomucký, odkud se vzal, odtud se vzal.

Buď FIT

23. srpna 2017 v 9:09 | Mirek |  Kde domov můj

Venkovní fitness.

Není nad cvičení na zdravém vzduchu.
Jenže nevím, kolik cvičenců tam bude, když budou dva metry sněhu a mínus dvacet?
Takže optimálně budou ty lamače těl využívány v létě. Jenže u nás je léto tak dva dny, v úterý nebo ve čtvrtek, a letos už bylo.
Rozesmálo mě to, že to krásné žluté nářadí je před penzionem pro seniory, ať si důchodci pocvičí. Když jsem to fotil, tak se tam na lavičce na sluníčku vyhřívala bbička s choditke a tvrdě spala.

Mají být volby povinné?

23. srpna 2017 v 8:46 | Mirek |  Glosy

Dnes ráno mají toto téma "impulzovi".

Volat do redakce se mi nechce, tak se aspoň svěřím tobě, deníčku.
Prezident Miloš Zeman údajně vyjádřil názor, že by měly být volby povinné a neúčast trestána mírnou pokutou. Nevím, co znamená "mírná", ale těch regresí, omezení, povinností, zákazů a postihů je přespříliš.
Já bych to celé otočil. Účast voličů bych odměňoval, např. snížením daní do dalších voleb o 1 %.
Ale to zásadní co je na volebním systému špatně, respektive je to nedobře nastavené je jejich četnost. Čtyři roky je strašně málo. Ministři a jejich náměstci nestačí ani zahřát si židle a už jsou vystřídáni. A mnohdy tam nevydrží ani tuto krátkou dobu a křehké koalice a nepřirozené slepence se rozpadnou.
Přitom ekonomika a opatření v ní činěná mají dlouho setrvačnost, než se projeví. Jedna vláda něco prosadí a než to začne pořádně působit, tak to nová smete ze stolu.
Nechal bych je tam "smrdět" aspoň osm let a pak ať skládají účty.
A vůbec je těch voleb hodně, poctivý volič se k urnám něco našlape!
Především bych zrušil senát a pak bych všechny volby do parlamentu, krajů, měst a obcí sjednotil do jednoho termínu. To by se ušetřilo peněz!
O počtu politických stran a uskupení ani nehovořím. Ideální by bylo, kdyby byly dvě silné politicky spřízněné koalice stran například demokraté a republikáni, jedni nalevo a druzí napravo. Takové ty pidi strany by se prostě k účasti na volbách nekvalifikovaly.

Čertovy kameny

22. srpna 2017 v 12:02 | Mirek |  Kde domov můj

Lidově "čerťáky".

Je z nich krásný výhler na Českou Ves, Písečnou, Mikulovice a až do Polska.
Dostaneme se nahoru po silnici z Husovy ulice. Na soukromém parkovišti se platí 50 Kč na den, ale pokud máte útratu v restauraci větší než 300 Kč, tak vám hlídač peníze vratí.
Čertovy kameny jsou výchozím bodem na rozhlednu Zlatý Chlum, tentokráte prudce do kopce, už po svých. Odtud můžete pokračovat lehkou hřebenovkou směrem na západ na chatu Křížový Vrch, nebo na jih na Rejvíz.

Nádraží ČD

22. srpna 2017 v 11:25 | Mirek
Teprve nedávno jsem zaregistroval, že nám zmodernizovali vlakové nádraží. Vstupní hala je nová už dlouho, a teď udělali i nová nástupiště. Zvedli je tak, že jsou schody do vagónů téměř v jedné úrovni. Nemusíme si tak už při nastupování dávat jednu nohu téměř za ucho a chudácí starší nebo nemocní lidé.
Je na ně i bezbariérový přístup.