Červenec 2011

Proč vždycky, když fotím, musím u toho jíst?

31. července 2011 v 9:17 | Mirek |  Kde domov můj

Nebo je to možná naopak.

Když jedeme někam na oběd, tak ssebou beru i fotoaparát a mezi jednotlivými sousty občas něco bliknu.
Včera nám slibovali rybí speciality. Ryby já můžu.
Ale jak jsem napsal v minulém článku, tak akce byla zrušena.
Náhradou padl los na Chatu na Křížovém vrchu. Tentokrát jsem chválil kuchaře až do nebe! Bylo to opravdu excelentní! Tzv. Veteránský talíř. Byla to směs řízečků ze všech druhů masa. Drůbeží, vepřové, hovězí a kančí. Gramáž 300. Takže jsme se rozhodli, že si dáme společně jen jednu porci. Číšník nám hned ochotně nabízel, že nám porci rozdělí na dva talíře. Řekli jsme, že není potřeba. Přesto nám pak donesl dva příbory a jeden čistý, prázdný talíř. Tak jsme si to spravedlivě rozdělili. Manželka bílé a já tmavé maso. K tomu napůl jednu porci amerických brambor a mezi nás jednu porci - mísu ze zeleninového bufetu.
Polévka. Selská česnečka.
Řízečky byly neuvěřitelně křupavé a křehké, na jazyku se přímo rozplývaly (i ty hovězí, i ty kanší). Moc jsem nechápal, jak to udělali.
Při odchodu jsem neštřil chválou směrem ke kuchaři a říkám číšníkovi Mirajzovi (vyučený kuchař číšník + maturant): "Dnes slouží ten lepší, z vašich dvou kuchařů"
A on na to: "My máme oba stejně dobré. A dnes dokonce vaří ten třetí." :-)
Poslední červencovou neděli se koná na Křížový vrch pouť. Tak mimo jiné, duchovní požitky i dobrou chuť.

Tady je pár momentek z kouzelného interiéru.

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Akce zrušena

30. července 2011 v 19:28 | Mirek |  Kde domov můj
Jsme se dozvěděli, až téměř na místě, když jsme se ptali v mini marketu u hlavní cesty, jak se dostaneme k rybníku.
Rybník u Selského lesa leží kousek od bývalého hraničního přechodu mezi městem Zlaté Hory a polskými Hlucholazy.
Měl se tam konat rybářský den. Jenže zemřel předseda místního rybářského svazu.

Kasárna ještě jednou

27. července 2011 v 10:44 | Mirek |  Kde domov můj

O kasárnách už jsem nedávno psal.

Teď ještě dodávám obrázky budov s jejich novým využitím.
Udělalo se tam hodně dobré a záslužné práce.

Pekárny versus rozpékárny

27. července 2011 v 6:48 | Mirek |  Pekařina
Nebo spíš by to mělo být v rubrice - politika.
Dnes údajně vláda nebo ministerstvo zakázali obchodním řetězcům vydávat rozpečené pečivo za čerstvé.

Pozdě!

To jim to trvalo, než objevili ameriku.
Jenže než jim to došlo, tak tato, jedna z mnoha nekalých praktik hyper-giga-maxi marketů položila drobné živnostníky - pekaře na lopatky.
Noví, splašení "manageři" rychleji zjistili (nebo spíše okopírovali od vyspělých západoevropských nebo dokonce zaoceánských ekonomik), že to nejcennější co je na pečivu jsou znaky jeho čerstvosti. To jest typická pečivová vůně, křupavost, měkkost, "teplost". A jelikož se jedná o aromatické látky, které jsou těkavé, tak velmi rychle utečou do ovzduší - molekuly je rozbijou a rozeženou. To znamená, že pečivo své znaky čerstvosti velmi rychle ztrácí.
Jestliže měl živnostník své pečivo po upečení dovést do vzdálenější maloobchodní pekárny, tak už mnohdy mohlo být tzv. "poněm".
Proto se např. u nás docela nedávno v LÍDL-u objevily malé skříně - rozkynárna a dopékárnička. A velkou řada mrazících pultů obsadily kartony se zmraženým, předpečeným pečivem. Albert a Kaufland mají své pekárny a BILLA má konvektomaty. Jen Penny je zatím nějak pozadu.

Počítal jsem to kdysi a v našem pohraničním regionu z původních 14 malých, ručních, živnostenských pekárniček zůstaly jen dvě. Jednu mají zemědělci, takže mouka z vlastního obilí, zelená nafta a spol., takže tam je vůle o přežití celkem dána, a ta druhá je tak doleko od vlivu obchodních řetězců (asi 30 km), takže zatím přežívá.
Jistě důvody, proč to ta která pekárna zavřela jsou různé (možná i příliž časté návštěvy domů s výraznými fasádami a lucerničkami, otevřené výhradně v noci, které nabízejí cestu kolem světa, nebo závislost na hracích automatech), ale budu tvrdit, že mnohé z těchto firem by uspěly ve Štrasburku se žalobou proti státu za zmaření investic.

Máte to štěstí, že sejdete po schodech z bytu domu dolů na ulici a za rohem máte "svého" pekaře?Vejdete, cinkne zvoneček, do nosu vás "praští" ona vůně a možná i tentýž pán, který v noci zadělal těsto, vám ho teď i prodá.
Zažil jsem to vloni na slovensku v jedné vesničce v podhůří Tater.

Nebo máte za dveřmi sklenici čerstvého mléka a dva croissanty?

Nádivka z cukety nebo cuketový nákyp

25. července 2011 v 10:50 | Mirek |  Recepty

Jak chcete

My to máme v archivu pod prvním názvem
V každém případě to výborně poslouží i jako hlavní jídlo, například s okurkovýmm salátem se zakyslou smetanou nebo s kvašákem, či s kyselým zelím.
Dostali jsme darem obří cuketu, která po oloupání a odjadřincování vážila 1200 gramů.

Starý a nový - kasárny

23. července 2011 v 16:01 | Mirek |  Kde domov můj

Jen tak pár dalších fotografiích

Těch starých a úplně nových - současných.
Tentokrát dříve Hraničářské kasárny a nyní už jen prostor, kterému se říká bývalá kasárna.
Většina budov zřejmě zůstala, ale slouží úplně jinému účelu.
Fotil jsem to z kopce Gräfenberk.
A teď se dívám, že můj předchůdce to fotil zjevně z opačného kopce, protože on má v pozadí lázně.

Trochu z větší blízky. V budově vlevo je Sociální ústav pro mládež a vpravo sídlo PČR.

To je ten objekt vlevo

A to je ten vpravo


Inspirace a asociace u Lucky

21. července 2011 v 11:36 | Mirek |  Vážně/nevážně

Na úvod musím "ukrást" Lucčin obrázek, aby jste pochopili o co jde.

Je ze spírky její prababičky. Pro některé z nás to není zas až tak doba kamená.

Byl to trapas.

V novodobé historii, zhruba v roce 1992 přijel mechanik z Dánska na reklamaci boxové rotační pece od Švédské firmy Glimek. Reklamovali jsme, že pec nemá deklarovaný hodiný výkon - kapacitu. Tak nám tam přidal do komory jednu topnou tyč . Kroutil nad tím sice hlavou? Asi máme v Česku jiný proud než mají seveřané.
O tom jsem psát něchtěl. My jsme mu totiž z vděčnosti nachystali bohaté občerstvení (tu nejlepší šunku a plátkový Eidam - českou červenou cihlu) a k tomu samozřejmě superčerstvé pečivo z předmětné pece.
Jenže!
Pekárna na vesnici, za plotem sousedovic králíkárna v chlívku prase a tudíž někde i kopa hnoje. Bohužel na oknech chyběly sítě, ale stejně je to nesmysl, do dveří sítě nedáte a moucha si vždy cestu najde.
Takže už tušíte, ne?
Nad těmi pochutinami na stole vesele kroužilo hejno much. Zoufale jsme je odháněli máchajícíma rukama, ale výsledek také nemusím popisovat.
Marně jsme Dána pobízeli, ať si vezme.
Nevzal si.
Ani se mu nedivím.

p.s. Pak jsme někde v reklamách objevili takovou skládací síťku - stan, právě k tomu účelu vymyšlenou. Jako všechny podobné výrobky, jsme ji použili asi jednou nebo dvakrát. Určitě ji ještě někde máme. Nemá někdo zájem?

Pajšl-plíčky-plíčka

21. července 2011 v 8:32 | Mirek |  Recepty

Tak jsem se zase po delší době dočkal.

Můj milovaný oblíbený pajšl - neboli plíčky na smetaně. Jeden z mnoha osvědčených receptů je například na TOPRECEPTECH.
Je zajímavé, jak bojujeme o český jazyk. Pod tímto receptem se strhla diskuze o tom, jaký tvar těch plic je správně? Je to slovo pomnožné nebo není? Plíčka nebo plíčky. Spisovně jsou to prý plíčky. I když kontrola pravopisu Office Word mi červenou vlnovkou plíčka nepodtrhla. Pajšl ano.
Manželka někde splašila kontakt na soukromého chovatele a včera dva "macany" přinesla. Jenže bez hlav, bez srdce a bez plic. Jestli to většina odběratelů nechce nebo má chovatel ještě psy, hady, lvy nebo co, nevím. Já jsem vždy dával vařit hlavy, srdce, plíce, játra (játru?), ocásek a ty boční blány z břicha. A třeba ze dvou králíků, aby to stálo zato a aby tam bylo dost "masa".
Včera, protože tam chybělo to co jsem napsal, tak tam manželka přihodila i přední běhy (a také ze dvou králíků). Teď jsem maso obral z kostí a byla toho taková středně velká miska. Měl jsem instrukce, že mám v mléce rozkvedlat mouku a vlít ji do toho vývaru. Já raději mouku restuji, dojde při tom k modifikaci nativního škrobu, takže jsem na másle a sádle udělal jíšku - vlastně bešamel, protože jsem to zalil mlékem. Mouky jsme dal 1,5 lžíce. Jíšku jsem provařil a pak jsem ji ponorným mixerem rozšlehal ve vařícím vývaru. Vývar jsem ještě napřed dochutil jedním zeleninovým bujónem, vegetou-podravkou a solí a pepřem. Hotovou omáčku jsem dokyselil octem, ještě dosolil a po stáhnutí z plamene jsem tam metlou zašlehal zakyslou smetanu. Nakonec jsem tam kvantitativně přenesl obrané maso.
p.s.: Maso se vařilo spolu s divokým kořením (myslím že nové koření, bobkový list, celý pepř). Žena vymyslela zlepšovák a dává ho vařit do filtru na kávu, udělá takový pytlík, který zaváže. Pak se to celé vyhodí a nemusíte to z polévky vybírat. I když vývar cedíme, aby tam nebyly nějaké kostičky. Nebo můžete koření zavřít do takových těch nerezových sítek na čaj.

Všechno jednou začíná

19. července 2011 v 8:27 | Mirek |  Vážně/nevážně

Je to tak, že co jednou začne musí také skončit?

Začátek.
Má všechno svůj konec a začátek?
*

Ostré plody moře se špagetami tří barev

19. července 2011 v 7:51 | Mirek |  Recepty

Nedám si pokoj!

No jo, v LÍDLU byl Italský týden!
Tentokrát jsem se pustil do mořských plodů.
A sám, nespoléhal jsem na žádné polotovary nebo hotová jídla.

Jako kdyby nebylo dost jiného masa?

16. července 2011 v 8:29 | Mirek |  Recepty

Proč musíme ještě jíst i hlemýždě.

Je to snad taková delikatesa? Nebo už jsme tak rozežraní, že nevíme co by?
Není to nějak proti přírodě? Nejsou nějak užiteční, nebo je dobré je takto "humánně" likvidovat, protože jsou to škůdci?
Nevím?

Hedeč

12. července 2011 v 11:40 | Mirek |  Kde domov můj
Horní Hedeč (německy Oberheidisch) je osada, část města Králíky v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 4 km na východ od Králíků. V roce 2009 zde byly evidovány tři adresy. V roce 2001 zde trvale žilo 8 obyvatel.
Hora Matky Boží (německy Marienberg či Muttergottesberg, původní název byl Lysá hora) je vrch v Hanušovické vrchovině asi 1,5 km východně od města Králíky v katastru obce Dolní Hedeč. Nachází se zde klášter a hlavní poutní místo královéhradecké diecéze, rovněž i rozhledna a lyžařský areál. Se svou výškou 760 m n. m. tvoří hora přirozenou dominantu krajiny.

Poutníci

11. července 2011 v 11:50 | Mirek |  Kde domov můj
Čekal bych, že poutní dům bude sloužit k náhodnému přespání třeba na jednu noc , a že cena bude víceméně symbolická.
Jenže máme tržní kapitalistické hospodářství a poutníci už asi nejsou. Místo nich máme "houmlesáky" a těch se většina lidí štítí a mnichy zřejmě nevyjímaje.

Vrtule

11. července 2011 v 11:14 | Mirek |  Kde domov můj
Trochu tomu nerozumím, proč ochránci přírody tak brojí proti větrným elektrárnám.
Nedovede si dost dobře představit, že se nějaký pták srazí s takouvouto vrtulí.

Starý a nový VI

8. července 2011 v 11:31 | Mirek |  Kde domov můj

Další pokračování ukazuje, jak se změniílo nám. Svobody a ulice 28. října.

Pamětníci uvádějí, že na nám Svobody bylo dříve autobusové nádraží.



Na dalším dvojobrázku je vpravo hudební škola a pohled směřuje k ulici V Oblouku (ono je to spíš takové malé náměstíčko).



Poslední pohled směřuje ven z města na místo kde nám. Svobody vstupuje do ulice 28. října a vpravo se rozvojuje do ulice Žižkovy.



Co možná na všech nových fotkách bije do očí je všudypřítomné množství aut, po kterých není na archivních snímcích ani památka...

Starý a nový V

8. července 2011 v 11:13 | Mirek |  Kde domov můj

Tak tady máme již páté pokračování oblíbeného řetězáčku.

Nejde to moc rychle, protože některé fotky se získávají docela dramaticky.
A také jich nechci dávat najednou hodně, abych vás nezahltil.
První série je z Rejvízu.

Rejvíz je označovaný znalci jako nejkouzelnější lokalita v Jeseníkách. Kdo tady byl, tak určitě navštívil Mechová jezírka.

Toto je příjezd do obce ze strany od města Jeseník. Zajímavé je už jen srovnání zimního a letního stavu. Oproti historii je před Penzionem Rejvíz se slavnými vyřezávanými židlemi postavený nový stánek s občerstvením.

Další čtyři fotky zobrazují interiér Penzionu Rejvíz a slavné vyřezávané židle.


Starý a nový IV

6. července 2011 v 17:43 | Mirek |  Kde domov můj

Další pokračování


Příprava jednostupňového kvasu

5. července 2011 v 8:43 | Mirek |  Pekařina

Kdo si hraje - nezlobí!

Tak jsem šel do akvaristiky koupit topné tělísko.
Přitom rybičky doma nemáme...

Jak to vidím já

5. července 2011 v 6:27 | Mirek |  Ich
Jakési zdvojení, převtělení, či dvojí tvář se zjevuje ve známém díle skotského spisovatele Roberta Louise Stevensona z roku 1886 Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Tady jde o hororový příběh. Jenže v životě to tak dramaticky - hororově - mnohdy nevypadá!
Přitom ta druhá tvář může být stejně hrůzná, zrůdná a zákeřná.
Na první a ani na druhý a na další pohled to tak nevypadá. To je vlastně celé tajemství a umění druhé tváře, že se umí skrývat a přetvařovat.
Takový člověk se bude na vás usmívat, pochlebovat vám, chválit vás, bude na vás milý, bude hezky zdravit. Ale za vašimy zády...
Vrazí vám kudlu do zad. A to většinou tehdy, kdy to nejmíň čekáte a od toho, od koho by jste to nejmíň čekali.
Faleš, pokrytectví. Tak většinou vypadá ta druhá tvář, zkroucená do posměšného šklebu a jízlivé grimasy.
Nemusí to být ani nijak moc vyhrocené. Stačí obyčejné pomluvy. Neověřené, nepravdivé informace, šeptané potají někde za dveřmi, a když vejdete, tak aktéři najednou utichnou. Zpříma, do očí vám takový člověk nic neřekne. Je sice fakt, že pravda je vesměs nepříjemná a bolí, ale není lepší než intriky a lež? A co je v této souvislosti úplně nejhorší jsou polopravdy a demagogie. Ty jsou schopné natropit nejvíce škod a nejvíce vám ublížit. Protože se tváří jako pravda, vypadají důvěryhodně.

Už mi fakt lezou na nervy!!!

5. července 2011 v 5:37 | Mirek |  Vážně/nevážně
Ne, že bych byl nějakým vášnivým sledovatelem seriálů, ale včera jsem chtěl relaxovat tím, že budu trávil čas u televize, a to v poloze "ležícího střelce".
Jenže!
V 17:30 začaly reklamy a běžely do 17:45. Pak začal seriál "nová esmeralda". Běžel přesně 7 minut!!! A to z toho možná dobré dvě minuty jsou titulky.
Pak začly znovu reklamy a běžely přesně do 18:00 hod.
Takže z půl hodiny strávené u televize byla vlastní "zábava" jen 5 minut!!!
Pak šel zase chvíli seriál a za čtvrt hodiny zase reklamy!!!
To už jsem se zvedl a šel z obýváku pryč. A bylo po relaxaci. Na to fakt nemám nervy!!!
Ta televize snad musí být úplně ve sra*kách.
Už jen podle toho jak pořád něco opakují. Seriály a filmy z doby, kdy jsem jěště tahal kačera!
Fakt nevím, co by v té televizi dávali, nebýt komunistické tvorby vytvořené zločineckým režimem???
Budu muset začít šetřit na satelit. Občas se dalo dívat na ČT2, ale o tu mě připravila slavná DIGITALIZACE.