Červen 2011

Ksichty

26. června 2011 v 21:22 | Mirek |  Kde domov můj

Je zajímavé jak stále všechny děti lákají vláčky.

Potřeboval jsem vyfotit nádraží ČD - současnost. Tak jsem řekl "bandě", ať jdou napřed, že za nimi přijdu.
Seděli fascinovaně na perónu. Ptal jsem se, proč nešli do "bufíku" na nějaká kokina? "Už jsme byli. Mají v sobě už tyčinku Margot!"
Posilněni sacharidy pak začli dělat blbosti, až je musela paní přednostka okřiknout.

Byla dnes docela zima. Tak jsme už chtěli - my dospělí - jít, ale dětem se moc nechtělo. Tak se aspoň ptali, kdy zase půjdeme na nádraží, na vláčky.
Zajímavý fenomén, že?

Děkovací růžička

26. června 2011 v 7:02 | Mirek |  Poděkování, i ne

Tentokrát samozřejmě poděkování.

Jenže ne já někomu, ale od někoho mi.

Při příležitosti slavnostního předávání vyučních listů.
Možná ani netučíte, jak hodně to potěší.

Kombinovaný způsob vedení těsta na jednostupňový kvas.

25. června 2011 v 18:43 | Mirek |  Pekařina

Trochu jsem experimentoval.

Zatím nejlepší chléb z domácí pekárny za celou dobu, co ji máme.
Podrobnosti popisuji v článku na webu o pekařině.

1. pokus o upečení žitno - pšeničného chleba kombinovanou metodou v domácí pekárně.

Jestli by vám nebylo něco jasné, tak se klidně ptejte v komentářích buď zde nebo na zmiňěném blogu.

Hnidopych

20. června 2011 v 10:35 | Mirek |  Ich
Slovo HNIDOPICH podle mé domněnky vzniklo spojením slov "hnida" a "píchat". HNIDOPICH se tedy rýpe v něčem (píchá do něčeho), co za to nestojí (hnida). Je to tedy člověk, který se příliš zabývá nepodstatnými detaily, malicherný člověk. Hodně lidí má hnidopišské sklony a svým hnidopišstvím otravují okolí. Tady na Rodině se například dost často objevují jazykoví hnidopichové, kteří upozorňují na každý překlep.

Když někoho označíme za hnidopicha, použili jsme toto zajímavě znějící slovo jako označení, cituji Slovník spisovného jazyka českého, člověka, který "si všímá jen maličkostí, malicherností", který je "omezený puntičkář". Také prý se takovým lidem říká hnidař a Vladislav Vančura to slovo použil v podobě hnidous.

Slovo hnidopich prvně použil nebo spíš zpopularizoval politik, novinář a vydavatel Julius Grégr v článku, který vyšel roku 1886.

Když se zamyslíme nad výrazem hnidopich, asi nás napadne, že nějak souvisí se slovem hnida, pojmenováním vších vajíček. Ano, souvisí. Pro lepší pochopení oné souvislosti ocituji zase jednou z knížky Pavla Eisnera Čeština poklepem a poslechem. "Hledati, vypichovati hnidy. Řeklo by se, že hledati vší vajíčka na slušných lidem bude počínáním marným, ale není: nějaká ta hnida se vždy najde, a aby ji našel, od toho je na světě hnidopich; nemluvě ani o případech, kdy najde něco, co je povážlivostí, chybou, vadou právě jen v jeho očích. Co je v životě pidimužíčků, prskavců, slintavců, kteří jásají své Heuréka! našedše hnidu. Co budulínků a valihrášků umných, chytrých, slovutných, kteří vypíchnuvše hnidu na cizí hlavě, začnou sami sobě skoro připadat jako muži." Tak tedy, jak svědčí Pavel Eisner, hnida jako vší vajíčko, a vypichování, zdůrazňovaní malicherností podobných hnidám, daly vzniknout zajímavému, dodnes používanému slovu, které má pro většinu z nás nesrozumitelný původ.

Když Vám kvůli ceně zhořkne jídlo v ústech

18. června 2011 v 18:12 | Mirek |  Kde domov můj

462,-

To je na dva lidi v sobotu v poledne asi dost.
Na jesenicku momentálně probíhá zajisté velmi zajímavá akce.

Jaký je chlebík?

9. června 2011 v 10:45 | Mirek |  Pekařina

Specifická (měrná, objemová) hmotnost - poréznost

Měrná hmotnost (obvykle označována jako hustota, zřídka také jako hustota hmotnosti) je fyzikální veličina, která vyjadřuje hmotnost objemové jednotky látky.

Logotrop nebo paidotrop?

8. června 2011 v 15:26 | Mirek |  Kantořina
Oba pojmy patří do oblasti psychologie a pedagogiky. Rozlišují se jimi dva základní typy učitelů.
Logotrop je učitel, který je zaměřený na svůj obor, potažmo na vědu. Snaží se vyvolat zájem o svůj obor a předat z něj žákům, co nejvíce poznatků. Jeho obor a výuka je přednější než zájem o samotné žáky, což může vést ke kázeňským problémům mezi tímto typem učitele a jeho studenty, především těmi, kteří o daný předmět neprojevují zájem.
Logotrop by mohl mít průpovídku: "Já jim dám, co si myslí! Já se dělám s přípravama o sobotách a nedělích, opravuju písemky do noci, a oni se na to ani nepodívali!"

Paidotrop je naopak učitel zaměřený na žáka. To znamená, že se snaží studentům přiblížit,
porozumět jim a pokud je potřeba, tak i pomoci. To může vést až k tomu, že snižuje požadavky na žáky, zasahuje do jejich osobního života a je k nim shovívavý, čehož můžou jeho žáci zneužívat. Oba typy učitelů v extrémních formách mohou vést k nežádoucích výsledkům při výchově a vzdělávání žáků.
Paidotrop mávne rukou: "Však on je život naučí."

Z uvedeného nepřímo vyblývá, že by v tomto případě byl nejlepší jakýsi kompromis, tedy kombinace obou, výběrem toho nejlepšího z každého typu.

Ne nadarmo se neříká jen výuka, nebo učení, ale výchova a vzdělávání. A slovo výchova je ne nadarmo na prvém místě.

Kdo hájí zájmy svého dítěte nejvíce? Přece matka. Ale my jako škola, potažmo učitelé, také přece musíme hájit zájem žáka. Přece chceme, aby školu dokončili. Abychom je zdárně vyvedli do mimoškolního prostoru. Do obce, města, okresu, kraje, evropské unie a světa. Aby zdárně založil novou rodinu. Aby dokázali vychovat své děti, novou generaci.

Kdybych se měl charakterizovat, tak jsem vždy spíš na straně žáka. Nemají to vždy lehké.
Jako třídní učitel vím, že jsou mnohdy z neúplných rodin, z rozvrácených manželství a mnohdy i bez odpovídajícího sociálního zázemí.

Přesto nebo právě proto se vždy snažím o maximální objektivitu, spravedlnost a rovnost jak
podmínek, tak přístupu k informacím, možnosti se vyjádřit a obhájit své názory.

Na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity jsme se dozvěděl, že známkováním žáka učitel
vlastně do jisté míry hodnotí také sám sebe.

Dětský den 2011

5. června 2011 v 10:29 | Mirek |  Kde domov můj

Dětský den se letos konal opět na Ranči Orel v České Vsi.

Obří trampolína