Předmět didaktiky

5. února 2009 v 7:23 | Mirek |  Kantořina

Předmět didaktiky



Problémy předmětu didaktika


Slovo didaktika je řeckého původu. Didaskein znamená


učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat.


Ve speciálně pedagogickém smyslu se začal užívat tento termín až v 17. století. V té době se objevovaly snahy o encyklopedické vzdělávání. Přitom se ukazovalo, že je obtížné zvládnout veškeré tehdejší vědění. To podněcovalo tvořivé myšlení o způsobech jeho podání. Jako pedagogický termín slovo didaktický použil v 17. století W. Ratke (1571-1635). Označoval jím cestu učení. Slovo didaktika se překládalo jako umění vyučovat. J. A. Komenský (1592 - 1670) ve svém známém díle "Didaktika velká" (1657) chápe didaktiku jako "všeobecné umění, jak naučit všechny všemu". Pojímá pojem didaktika široce a zahrnuje do něj obecné otázky cíle a úkolů výchovy, otázky obsahu vzdělání, mravní, náboženské a tělesné výchovy, vyučovací zásady i vyučovací metody, teorii školy i organizaci školský soustavy. Jde vlastně o veškerou nauku o výchově, která dnes tvoří předmět celé pedagogiky.
V soustavných dílech o výchově mládeže se začala v první polovině 19. století vyčleňovat speciální část, kde se systematicky vykládaly otázky teorie vyučování (J. J. Pestalozzi, 1790-1860; F. W. A. Diesterweg, 1790-1866; J. F. Herbart, 1776-1841). Tento oddíl pedagogiky se nazýval didaktikou a pěstoval se jako relativně samostatná součást pedagogiky.
V průběhu historického, sociálně-ekonomického i kulturního vývoje společnosti se měnily požadavky na výchovu a vzdělávání i jejich funkce. Spolu s tím se měnil i obsah pojmu didaktika. Rozličná byla i filozofická a psychologická východiska, o něž se výklad didaktické problematiky opíral. Ani v současné době neexistuje obecně přijímaná definice.

Uvedeme základní vymezení, která se postupně vytvořila v minulosti a s nimiž se setkáváme do současnosti: Didaktiku jako umění vyučovat chápali už např. W. Ratke a J. A. Komenský.
Didaktiku jako teorii vyučování objasňoval J. F. Herbart a herbartovci. Přitom Herbart zdůrazňoval roli vyučování i jako výchovného činitele a zavedl termín "výchovné vyučování". Didaktika byla v tomto smyslu součástí pedagogiky. U nás G. A. Lindner (1828-1887) charakterizoval didaktiku jako vědu vyučovatelskou a umění vyučovací ("Všeobecné vyučovatelství"). O. Chlup (1875-1965) vysvětluje pojem didaktika ve smyslu teorie vyučování (O. Chlup, J. Kubálek, J. Uher: Pedagogická encyklopedie, díl I, Praha 1938, heslo didaktika).
Didaktiku jako teorii vzdělání označuje O. Willmann ("Didaktik als Bildungslehre", 1882). Podobně v návaznosti na tuto koncepci představitelé směru nazývaného duchovědná pedagogika (H. Nohl, E. Weniger, W. Klafki) chápou didaktiku jako obecnou teorii vzdělání. Dané pojetí soustřeďuje svou pozornost na obsahové stránky. Tento výklad je kritizován proudy, které spojuji didaktiku především s empirickými výzkumy procesů učení s vyučování. Zužují její předmět tím, že do pozadí ustupují stránky obsahové. Definují didaktiku jako teorii učení a vyučování (P. Heimann, W. Schulz).
Teoretická východiska jednotlivých autorů vedla k rozvíjení různých momentů a různých přístupů ke složité problematice vzdělávání a vyučování. Tak se hovoří o kriticko-konstruktivní didaktice (W. Klafki), kriticko-komunikativní didaktice (R. Winkel), kybernetické didaktice (Felix v. Cube) apod. Odborná literatura podrobně uvádí různé definice a charakteristiky didaktiky, vycházející z rozličných teoretických koncepcí (W. H. Peterssen, 1993).

Ukazuje se tedy, že termín a pojem didaktiky jako vědní disciplíny, jež je chápána jako součást pedagogiky, je evropské provenience a má evropskou tradici. Není však univerzálně přijímaným a uplatňovaným pojmem. Tento případ představuje dva odlišné kulturní vzorce rozvoje teoretické reflexe o téže skutečnosti.
Didaktiku (obecnou didaktiku) vymezujeme jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou vzdělávacích obsahů, které se jakožto výsledky společensko historické zkušeností lidstva stávají v procesu vyučování individuálním majetkem žáka. Zabývá se zároveň procesem, který charakterizuje činnosti učitele a žáků a v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením.

Literatura

Skalková, J. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 1999.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama