VZPOMÍNÁME

5. ledna 2009 v 16:02 | Mirek |  Ich
V Jesenické nemocnici
ve čtvrtém štoku

stejně jako kdysi v sednici
rodí se život ve velkém skoku.
O patro níže na LDN pak
končí život,
který byl krátký tak.

Všude jsou bacily, viry, bakterie a plísně
a někdy v nás vyvolávají pocit tísně.
V těle dělají občas neplechu
a nedají nám oddechu.
Doufejme jen, že nemá je rád
ani sám pan ministr Ráth.

Milý Jendo, já mohu ti tykat
protože pásli jsme spolu krávy.
Jako děti pod jednou peřinou mohli jsme líhat
a na vyhřátých kamnech stavět vzdušné brány.

Život utíká jako zběsilý
jsme to ještě my?

Ať utíká, běží a klokotá,
život je těžká rachota.
Tomu se říká koloběh života.
Taky se nemám příliš k světu
nohama občas sotva pletu.

Kde jsou ty časy, ty už se nevrátí,
kdy jsme byli mladí, krásní, zdraví, šťastní a bohatí.

Ať zde pijem, jíme a polykáme
dosti tu všeho máme.
Produktů piva, vína a těsta kvas
ať žije boží hodokvas-
i tak jde čas.

Už nikdy více
nezažhneš na hřbitově ty svíce.
Nyní naše bude to robota
Tobě posvítit do nebeského světa.

Až nebeští andělé trhnou panty
od světské brány-z té opačné strany
v úctě vstaneme vzhůru a rozejdeme se
na všechny světové strany.

Dále se větví náš rodokmen
jako kořeny habrů
Ty budeš navždy náš:
"Nejmladší z rodu Hamrů"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama