Novoroční předsevzetí

2. ledna 2009 v 18:01 | Mirek |  Ich
Nechci a nebudu bilancovat. Myslím si, že na to mám ještě dost času. Jedna čtenářka mě typla na sedumnáct. Fakt DÍKY!
A nebudu si dávat ani žádné Novoroční nebo novoroční předsevzetí. Je to k ničemu. Nikdy jsem to nevydržel déle než čtrnáct dnů! I v lednu, k prasknutí nabitá fitka, se zase v únoru vyprázdní.
Jsou ale zdánlivé maličkosti, nicotnosti, které s námi dokáží "zacvičit". Stejně tak, jak je pravdou, že geniální věci jsou strašně jednoduché. Vemte si například neblaze proslulá newyorská "dvojčata". V některých starších filmech je samozřejmě vidět, jak se ještě skví na panaramatu města. Není (vlastně nebyl) to geniální pohled - architektonický počin? Vždyť to byly jen dva vysoké a štíhlé kvádry, které někdo postavil blízko sebe.
Jednou z takových "maličkostí" je to, co mi dnes nějak blesklo hlavou. Když jsem kdysi pracoval u lesního závodu v Bruntále, jako automechanik, byla to fakt těžká práce. Kdo ví, co to byly mechanické ruky Fiskars na Tatrách, nebo co to byl "Lakatoš" (LKT-lesní kolový traktor), a že se tyto monstra nevešly do vrat žádných dílen, že se "pásáky" opravovaly za mrazu, po pás ve sněhu přímo v lese, tak pochopí. Pak jsem ještě "po šichtě" chodil 3x týdně - tehdy se tomu ještě říkalo kulturistika.
Takže, dost často jsem doma v teple panelákového bytu, odpoledne nebo v podvečer, usnul na gauči. Někdy jen tak mlhavě, jsem ucítil, že mě otec přikrývá dekou. Aby mi nebyla zima. Jen jsem se tak blaženě do ní zavrtal, obrátil se na bok, nebo se ještě víc stočil do klubíčka a tvrdě usnul spravedlivým spánkem. Byl to ten nejkvalitnější a nejlepší spánek na světě.
Maličkost, že? Nebo ne?
Díky TATI!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama