VOJNA NENÍ KOJNÁ II

15. června 2008 v 18:35 | Mirek |  Sranda

Žena v množném čísle

Ať muž vidí vodorovně, svisle,
vždycky to bývá žena v množném čísle.
Co je to žena? Vichr nebo pěna?
Jak praví básník - ustavičná změna.
Žena je láva sálající žhavě,

žena je první prvosenka v trávě.
Žena je píseň jež nám zpívá jez,
žena je dítě, plínky nebo dřez.
I ženám patří místo odpovědné,
v ženách je něco, co nám chybí v jedné.
Žena je chladná, jak led intelektu,
žena je báseň při skleničce sektu.
Žena je leccos, jak už výše řekl jsem,
žena je bomba naplněná sexem.
Žena je touha, aby všechno mládlo,
žena je člověk, jenž nám pere prádlo.
Žena je věčnost ve svém unikání,
sestřička něhy - nebo naše paní.
Žena je tatáž a je stále jiná,
babička Mary nebo Mescalína.
Žena je láska, jíž Bůh z růží tvoří,
slečna de Maunpiku, paní ze zámoří,
žena je to co nikdy spát nám nedá,
žena je svůdná paní od souseda,
jejíž hlas v noci rozdírá nám duši,
když o zeď hlavou manželovou buší.
Žena je člověk, všechny žerty stranou,
i když tak málo chodí na kopanou.
Žena je žena, život, smrt a sen,
žena je kytka vždycky ke dni žen.

VERŠE

Vzpomínka na milou
Když jsem líbal Tvoje ústa,
to uteklo v dál,
místo Tebe držím jenom
SAMOPAL
Samopal já v ruce mám,
hledím v modrou dál,
a jenaom na Tebe má milá
VZPOMÍNÁM
Voják je jak to ptáče,
které v lese volně skáče.
V tom je jenom rozdíl malý,
že voják skáče na povely.
Co jsou platná mladá léta,
když jich užít nemůžeš,
co je platný zlatý civil,
když ho nosit nemůžeš.
Vzpomínka
To bylo včera - řeklo by se,
že voják nemá vzpomínat
a vidíš, já si vzpomněl přece,
to bylo totiž milá tak.
Seděl jsem se svou vysílačkou
v zeleném hájku na stráni,
poslední hvězdy tiše hasnou
a v sluchátku zní signály.
Po dlouhé noci zdřímnul jsem si,
to bylo jenom na chvíli,
tu ve snu zdálo se mi,
že ruce Tvé mě hladily.
Sen skončil. Jenom někde v háji,
kos zpíval svoji písničku
a já pořád v duchu ještě mámil,
na Tobě jednu hubičku.
Je smutno, stesk mi hlavu tíží,
voják však prvý musí být.
Na stráži stojí dnes Tvůj milý,
abychom mohli spolu jít.

Dohola

Dohola nás ostříhali,
na cvičák nás pak nahnali,
dovolenou nám nedali
a opušťák taky ne.
Teď jen vzpomínat smím,
se srdcem ztrápeným,
na teplo domácích kamen,
v poledne jsem vstával,
snídani dostával,
teď je se vším amen.

Balada o base

Není lepší blaženosti,
jako v zimě v base,
tam si trošku odpočineš,
vždyť je basa naše.
Žádný Ti tam nenadává,
nikdo Tě tam nehoní,
na pryčně si dáváš dvacet,
až Tě hlava rozbolí.

Děvčátko z Krhanic

Když se najde děvče krásné,
které lásce nerozumí,
taková vždy ano řekne,
slůvko ne říct neumí.
_
Povím Vám o jedné krásce,
dívce pěkné z Krhanic,
ta už měla šarže všechny,
o lásce však neví nic.
_
Svět se někdy divně točí,
děvče mělo divný zvyk,
sotva oči otevřela,
už byl u ní svobodník.
_
Když šel zpátky do kasáren,
šeptala mu velký dík,
pak tam vešel zadní brankou,
na návštěvu desátník.
_
Děvče denně po snídani,
na procházky chodívá,
a na té ranní procházce,
s četařem se vodívá.
_
Četař ten byl velmi mladý,
měla ho za vhodného,
však ke zkojení svého citu,
pozvala si rotného.
_
Láska zastavit se nedá,
spíš zastavíš mašinu,
na oběd ta holka bledá,
pozvala si staršinu.
_
U žen bývá často zvykem,
že si hájí lásky cit,
tak po schůzce s podporučíkem,
vystřídal ho poručík.
_
Každé ženě srdce říká,
kdo je jejich citu pán,
a tak u ní nadporučíka,
vystřídal sám kapitán.
_
Každého dne po večeři,
pod vojenským dozorem,
na zahrádce mezi kvítím,
líbala se s majorem.
_
Její láska jako rovník,
objala svět za noci,
když nemohl podplukovník,
plukovník šel pomoci.
_
A když příští krásné ráno,
měsíc na nebi se smál,
do postele k dívce krásné,
na průzkum šel generál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama