VOJNA NENÍ KOJNÁ

18. listopadu 2006 v 15:31 | Mirek |  Sranda
Vojákův deníček
Našel jsem kroužkový zápisník a v něm následující texty. Naposledy ho měla půjčený má dcera a celkem ochotně mi ho vrátila. Podle toho usuzuji, že jí to asi nic moc neříká. Koneckonců ten blok je také letitý jak záhy zjistíte z dalšího textu. Není divu - dnešní náctiletí ani neví co to byla "sametová revoluce". Pro nás "vysloužilce" má stále velkou cenu. Pokud jen trochu potěší i někoho jiného, pak přeji příjemnou zábavu.

Až zapomeneš na originál, tuto kopii roztrhej. (myslí se darovaná fotografie)
Věnuj kopii, aby originál nebyl zapomenut.
POZOR MILÝ ČTENÁŘI!
Až budeš čísti tyto poznámky, drž se těchto zásad:
I. - nesliň prsty
II. - chyby neškrtej
III. - listy netrhej a hlavně v pořádku blok vrať
Abych si z vojny něco vez
abych z ní nešel jako pes
tato malá knížečka,
ať mi vždycky připomíná,
ten
VOJENSKÝ VĚK
Tento sešit v srdci mějte,
listy z něho netrhejte,
ze žoldu je kupovaný,
vojenskou rukou je napsaný.
Jsou to řádky velmi cenné,
které jsou tu obsažené,
písně, verše, gratulace,
hlavně však samá legrace,
chceš-li ale krásně čísti,
obracej pomalu listy.
Pomalu, pomaloučku, měj ale čistou ručku.
Bude Ti to možná k smíchu,
vojáci tento sešit mají za velikou pýchu.
Když jsem dva roky sloužil
využil jsem možnosti
a napsal tyto blbosti.
Dneska večer přijdu domů
máti papír v ruce má
podává mi lístek bílý
třesoucíma rukama.
Rodina se kolem shlukla
průvan prolít komínem
fotr jenom tiše šeptl
teď jsi šťastným vojínem.
NOVÁČEK
Nemyslete lidi zlatí,
že nás někdo litoval,
chci vám jenom zkrátka říci,
jak jsem vypadal.
Sotva jsem prošel bránou,
ani jsem se nenadál,
když to na mě naházeli,
hrůza, to jsem vypadal.
Když vojáček narukuje,
mundur si hned vyfasuje
a když celtu vybalí,
oči se mu hrůzou vyvalí.
Přišly na nás kruté časy,
rozkaz velí dolů vlasy,
mazáci se radují,
holubi se strachují.

S hlubokým zármutkem v srdci
oznamujeme všem známým,
sourozencům, snoubence, že
dne 1.10.1970 jsem byl donucen
k dvouletému odložení roucha
civilního. Tento smuteční akt
se konal téhož dne ve 12:00 hod.
v osadě zvané
Tábor
VOJENSKÝ OTČENÁŠ
Otče milý náš Ty pane
na vojně se dobře máme
nenechej nás dlouho trápit
a hleď nám tu vojnu zkrátit.
Zdráva Mario Panno
vstáváme v šest ráno.
Modlíme se každého dne
bysme spali do poledne,
ach Ty Otče všemohoucí
dej nám masa větší porci.
Ty anděli strážce můj
místo masa máme lůj.
Sestup pane, zbav nás basy,
ať nám nestříhají vlasy
zbav nás všech pochodů
a od mytí záchodů.
Prosíme Tě na kolenou
dej nám často dovolenou.
Máme tady velkou zimu
pusť nás Bože do civilu.

PRVNÍ KROKY V ZELENÉM
Přišly kruté časy, rozkaz velí dolů vlasy,
slza padá k zemi, v očích není sucho,
včera jsem byl civil a dnes jsem ucho.
Pro vojáka je to rána, když na něho časně z rána,
místo sladkých hubiček, dozorčí řve BUDÍČEK.

V roce 1951 mi Bůh život dal
V roce 1970 jsem narukoval
V roce 1972 skončí služba má
Potom se vrátím k Tobě, dívko má.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MirekČ MirekČ | Web | 11. května 2010 v 20:25 | Reagovat

To už ani není pravda...je zajímavé, jak funguje mozek, jak umí z paměti vytěsnit špatné, to zlé. A že toho na vojně bylo - té pakárny... :-(

2 S.aba S.aba | Web | 25. května 2011 v 6:37 | Reagovat

:-D no a víš co, dnešní budoucí chlapi ..bez zážitků z vojny nemají ani téma k hovoru (teda krom fotbalu) :-P

3 MirekČ MirekČ | Web | 25. května 2011 v 13:11 | Reagovat

[2]: No, to je teda fakt!!! Hlavně z nich možná ani praví chlapi nebudou... :-?

4 S.aba S.aba | 26. května 2011 v 18:35 | Reagovat

:-D  pravého chlapa vychovává žena (ne vojna) - nejdřív maminka, pak manželka...jen to je správný chlap - chlapi mají jiné představy o chlapství. :-D :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama